Spektrum autentických vkladů do českého výtvarného dění posledních čtyřiceti let si nelze představit bez tvorby Václava Bláhy (1949). Různorodé podoby jeho umělecké výpovědi, ať už v malbě, kresbě, grafice či prostorových realizacích, nás stále a nově oslovují svou naléhavou přítomností.

Od samého počátku Bláhovy tvůrčí dráhy v sedmdesátých letech dvacátého století je východiskem jeho tvorby reflektování lidské situace prostřednictvím vlastních osobních zkušeností – autorovými slovy: „Vidím život skrze sebe“. Soustřeďuje se tematicky na jednotlivce a jeho boje se sebou samým i s „vyššími“ či „vnějšími“ silami.

Zásadním těžištěm Bláhova zkoumání je expresivně pojaté prostředí, v němž je lidská postava úzce propojená se vším, co ji obklopuje, a to v rovině vztahové, historické, politicko-společenské i přírodní. Autor ve svém díle neskrývá smysl pro (sebe)ironii a příznačně vychází z pochybnosti nad sebou samým jako neodmyslitelné součásti cesty k pravému poznání sebe i světa.

Výstava Václava Bláhy v GASK představuje reprezentativní průřez jeho tvorbou od sedmdesátých let až po současnost. Čerpá z řady zápůjček ze soukromých a galerijních sbírek.