Jaroslav Valečka konzistentně setrvává na svých klasických malířských pozicích. Systematicky navazuje na kořeny evropského krajinářství v linii severního romantismu,
přičemž zároveň čerpá z modernistické malby expresionistické a v jistém smyslu i symbolistické.
Nejde však o recyklaci prověřeného a již viděného, ale o budování osobitého uměleckého rukopisu s nezaměnitelným koloristickým charakterem.

Valečkova krajinomalba je úzce vázána na Lužické hory v severních Čechách, kraj jeho dětství a dospívání. Umělec zachycuje krajinu jako obraz lidí, kteří ji obývají.

Veronika Marešová, kurátorka