Vzpomínka na Karla Oujezdského

Velmi nás zarmoutila zpráva o úmrtí publicisty a rozhlasového redaktora Karla Oujezdského, který měl ve své profesi mimořádné postavení člověka s bohatými znalostmi a zkušenostmi ze světa výtvarného umění. Díky Karlovu zasvěcenému a citlivému přístupu ho umělci a kurátoři vnímali s přátelskou důvěrou, považovali jeho účast na vernisáži jako „punc“ potvrzující význam dotyčné výstavy. Karel coby „mediální poutník a zpovědník“ neúnavně chodil i jezdil se svým mikrofonem a nahrávacím strojem, aby tak rozhlasové posluchače informoval o současném výtvarném dění zdaleka nejen na exponovaných místech kulturní mapy. Této „misionářské“ činnosti se Karel obětavě a s opravdovým zájmem věnoval po celá desetiletí, čímž se stal neodmyslitelnou (ba nepostradatelnou!) součástí galerijní komunity České republiky.

Karel Oujezdský se v této jedinečné úloze stal již od devadesátých let dvacátého století vítaným příslušníkem pomyslného rodinného kruhu naší galerie, tedy Českého muzea výtvarných umění v Praze, následně GASK – Galerie Středočeského kraje. Karel byl nejen profesionálním redaktorem, ale i skvělým společníkem, který večerní sezení po vernisážích zpravidla dovršil nezapomenutelným provedením moravských lidových písní. Radovali jsme se v GASK ze zprávy, že Karel byl po zásluze uveden do Síně slávy České akademie vizuálního umění.

Karel byl velkým srdcařem, který šel do hloubky věcí. Uměl pozorně naslouchat, kriticky přemýšlet a odpovědně zprostředkovávat to, čím je výtvarné umění. Zanechává po sobě úctyhodný odkaz, který zůstává nekompromisním měřítkem i naléhavou výzvou kolegyním a kolegům z mediální branže. Čest jeho památce!