VZPOMÍNÁME – AK. MAL. IVAN OUHEL

VZPOMÍNÁME – AK. MAL. IVAN OUHEL

ak. mal. Ivan Ouhel

18. února 1945 v Ostravě – 20. února 2021 v Praze

Od sedmdesátých let dvacátého století patří tvorba Ivana Ouhela neodmyslitelně k tváři současného českého umění. Ohlédneme-li se za jeho dílem v celé šíři a komplexnosti, je nám především jasné, že autorův nezaměnitelný projev nelze vykládat v zjednodušeném kontextu „krajinářství“, i když příroda jako terén, ve kterém se pohybuje reflektující lidská mysl, tu jistě hraje zásadní roli. Lze snad říci, že Ouhel propůjčoval uchopitelnou podobu tkáni světa v jejích nesčetných viditelných i neviditelných formách, v její tvárnosti i zranitelnosti, v jejím navrstvení i odkrývání. Onou tkání mohly být prosté rostlinné fragmenty, neokázalé kontury krajiny, skromné živočišné organismy, pomalu rostoucí krystaly. Onou tkání mohlo být zranitelné lidské tělo, chápané jako vzácná, prostupná schránka myšlenkových, citových a přímo smyslných impulzů. Onou tkání mohly být projevy živlů, podmiňující náš smrtelný život – voda, déšť, horko. Onou tkání mohl být koneckonců i plynoucí čas s jeho střídajícími se obdobími – noc a den, předjaří, léto a zima. Ouhelova malířská a kresebná tkáň je naléhavou ozvěnou existence samé, a stejně jako tato, i ona odmítá být zkrocena předvídatelností.

Tvůrčí vědomí Ivana Ouhela bylo něčím jako pomyslnou strunou zachycující rytmy, rezonance a dění, které se odehrávají mimo pozornost „běžného“ lidského cítění. V rozechvělosti natolik příznačné pro jeho tvorbu se nám ozývá tichý hlas toho, co se děje nepovšimnutě pod povrchem, pod kůží. Zrození, rozkvět, posléze i zánik – onen věčný cyklus bytí – přenášel Ouhel na živou půdu obrazové plochy. Šlo mu především o průnik do hmoty vlastní senzibility a o její následné výtvarné uchopení – ať již v malbě, kresbě, grafice či trojrozměrném objektu. Jeho práce se mnohdy zdají být dokonce prosvětleny odněkud zevnitř, což je snad dáno tím, že v plném uznání všudypřítomných procesů přírodní proměny se samy stávají součástí těchto proudů skryté energie. Ivan Ouhel tím podával niternou zprávu o našem společném prostředí jako o místě neustálého tvoření. V tomto místě se všechny živly, tak jako svět sám, podřizují všemocnému zákonu proměnlivosti. A z vědomí této skutečnosti vyplývá ta nejmocnější a nejuniverzálnější lidská metaforika.

Richard Drury

 

 

 

Přílohy

Doprovodné programy pro tento týden

Pondělí

Úterý

Středa

Čtvrtek

Pátek

Sobota

Neděle

Nid: 7
Nid: 21
Nid: 23
Nid: 24
Nid: 22