Zastižen minulostí / Struck by the Past

ENG ↓

Václav Bláha (*1949)

Zastižen minulostí

1991

akryl, autorský tmel, juta, řezy nožem, sololit, 190 × 240 cm

GASK O 1933

Zakoupeno s podporou Ministerstva kultury ČR, 2019

Od 70. let 20. století tvoří figurální exprese Václava Bláhy neodmyslitelnou součást českého výtvarného spektra. Je-li jeho raná tvorba spojená se soustředěným ohledáváním sebe sama a lidí jemu blízkých, od konce 70. let v něm sílí kritické uvažování o širších společenských souvislostech tehdejšího normalizačního Československa. Po roce 1989 přestává být pro Bláhu nosná tematizace totalitního deformování a odosobňování člověka a vrací se k nejdůvěrnějšímu tématu rodinných a obecně mezilidských vztahů, kterému se v rozmanitém sledu obrazových cyklů věnuje dodnes. Bláhovo dynamické drama se zpravidla odehrává ve vymezeném prostoru, ať jde o sprchový kout, klecovou architekturu, pestrou deku nebo soudobou civilizační krajinu. Jde o prostor obrazový, iluzorní, ale i o prostor fyzický, spojený s životní skutečností divákovou. V této psychicky nabité aréně se lidská postava, plasticky vyhnětená z „existenciální hmoty“, postupně jeví jako symbolické ohnisko zranitelnosti, osamělosti, odcizení, ale i hledání, putování, tázání.

Zastižen minulostí patří k řadě děl vzniklých mezi lety 1990–1993, která zčásti navazují na předchozí tvorbu 80. let (Monumenty a jiné charakteristicky ohnuté profilové postavy), ale zároveň předjímají prudší figurální dynamiku jeho tvorby 90. let. Vyznačují se především technikou řezání nožem do podkladové vrstvy (většinou do juty a lepenky), díky níž autor vnáší do obrazu moment existenciálního napětí. V případě obrazu Zastižen minulostí zmíněné napětí fyzicky přesahuje do divákova prostoru v podobě vyřezaných kusů juty a odpadlých fragmentů barevné hmoty, ležících na podlaze před obrazem. Bezprostředním předchůdcem tohoto díla je autorova řezaná kresba na kartonu s týmž názvem a z téhož roku, která byla spontánní reakcí na fotografii Jindřicha Streita zobrazující oběšence v prostoru jakési stodoly. Bláha tuto děsivou scénu symbolicky transponoval na drsné poměry tehdejší československé společnosti.

Václav Bláha (*1949)

Struck by the Past

1991

acrylic, artist’s putty, jute, knife cuts, hardboard, 190 x 240 cm

GASK O 1933

Purchased with the support of the Czech Ministry of Culture, 2019

Václav Bláha’s figural expression has been a distinct feature of the Czech art scene since the 1970s. While his early work is associated with a focused exploration of himself and those close to him, from the late 1970s onwards, his critical reflection on the broader social context of Czechoslovakia during the repressive ‘Normalisation’ era grew stronger. After 1989, Bláha ceased to focus on the theme of totalitarian deformation and depersonalisation of the individual, returning instead to the most intimate theme of family and interpersonal relationships, which he continues to explore in a diverse series of paintings and drawings. Bláha’s dynamic drama usually takes place in a clearly defined space such as a shower cubicle, cage-like architecture, a colourful blanket and the contemporary landscape of civilisation. It is a pictorial, illusory space, but also a physical space connected to the viewer’s reality. In this psychologically charged arena, the human figure, plastically kneaded out ‘existential matter’, appears as a symbolic focus of vulnerability, loneliness, alienation, but also of searching, wandering and questioning.

Struck by the Past belongs to a series of works that Bláha created between 1990 and 1993, which partly follow on from his earlier work of the 1980s (Monuments and other characteristically bent-over figures in profile), but at the same time anticipate the more intense figural dynamics of his work of the 1990s. They are characterised primarily by the technique of cutting with a knife into the base layer (usually jute and cardboard), thanks to which Bláha imbues the image with existential tension. In the case of Struck by the Past, this tension physically extends out into the space of the viewer in the form of cut pieces of jute and fallen fragments of paint lying on the floor in front of the painting. The immediate predecessor of this work is the artist’s cut drawing on cardboard with the same title, also from 1991, that was a spontaneous reaction to a photograph by Jindřich Streit depicting a hanged man in a barn-like space. Bláha symbolically transposed this terrifying scene to the unregulated climate of Czechoslovak society at the time.