K prostoru I / To Space I 

ENG ↓

Daniela Vinopalová-Vodáková (1928–2017)

K prostoru I

(1965–1966)

kombinovaná technika; sádra, letovaný drát, 89 * 66 * 52 cm

GASK P 515

Sochařka Daniela Vinopalová, která během 50. a 60. let 20. století nebyla součástí žádného uměleckého seskupení, hledala a tvořila vždy v mírném ústraní na vlastní pěst. Na konci 50. let vyzkoušela něco úplně nového – maximálně zjednodušenou plastickou křivku rozvinout do prostoru a hmotu tak proměnit v prázdný vnitřní prostor. Na tento způsob výstavby prostorových plastik navázala v polovině 60. let v plastice K prostoru I. Její konstrukce, letovaná z drátů, vyplněná pletivem, gázou a pokrytá sádrou, narůstala bez předchozí představy jako konstruktivně laděná a současně organická struktura organizovaného prostoru jako záznamu univerza. Většina těchto mimořádných prostorových plastik z oné doby se však dochovala pouze na fotografiích.

Tvorba Daniely Vinopalové není na počet rozsáhlá. Ze starších prací se velká část nedochovala, mj. řada prostorových plastik vytvořená na konci 50. a v první polovině 60. let, které se z dnešního pohledu jeví jako jedny z prvních konstruktivních projevů v českém umění 60. let. Vinopalová prošla školením, které ji zdokonalilo ve stavbě sochy, vyškolilo v práci s prostorem a naučilo ji tak bravurně zvládnout kompozici, současně ji však podnítilo výtvarně se proti určitým věcem jasně vymezit.

Na pomyslné mapě českého umění druhé poloviny 20. století její tvorba náleží zejména do souřadnic nefigurativních tendencí 60. let, její specifické místo je pak v oblasti tvorby vycházející z křesťanské duchovní zkušenosti.

Daniela Vinopalová-Vodáková (1928–2017)

To Space I

(1965–1966)

mixed media; plaster, soldered wire, 89 * 66 * 52 cm

GASK P 515

The sculptress Daniela Vinopalová, who wasn’t a member of any artistic group in the 1950s and ’60s, was always searching and making art on her own, in relative isolation from the art scene of the day. In the late 1950s, she tried something completely new – to expand a maximally simplified sculptural curve out into space, thus transforming the mass of the sculpture into an empty inner space. In the mid-1960s, she further explored this method of constructing the sculpture with the creation of To Space I. Her construction, made without any previous plans, using soldered wires, wire mesh and gauze covered with plaster, grew into a Constructivist and, at the same time, organically structured and organised space, a record of the universe. Unfortunately, most of her extraordinary sculptures made in a similar vein around this time have survived only in photographs.

Daniela Vinopalová did not produce a large body of work. Many of her older pieces haven’t survived, among them several sculptures from the late 1950s and the first half of the 1960s that, seen from today’s perspective, may well be considered some of the first examples of the Constructivist trends present in Czech art in the 1960s. Vinopalová’s artistic education helped to perfect her construction of the sculpture and taught her how to work with space, thus helping her towards a mastery of composition while at the same time encouraging her to clearly define herself in regard to certain artistic positions.

Within the context of Czech art in the second half of the 20th century, her work can be primarily included among the non-figurative trends of the 1960s, with a specific focus on themes inspired by Christian spiritual experience.