Ostny / Thorns

ENG ↓

Jitka Válová (1922–2011)

Ostny

1969

olej, kombinovaná technika, plátno, 163 × 121 cm

GASK O 498

Sestry-dvojčata Jitka a Květa Válovy patří k nejvýraznějším osobnostem českého umění od konce 50. let 20. století, kdy se staly součástí výrazného nástupu mladé umělecké generace v rámci uvolňujících se poměrů společensko-kulturního „tání“. Od samého počátku vycházela tvůrčí výpověď obou sester z hlubokého soucítění s údělem člověka, nejdříve promítaného do konkrétních výjevů z průmyslového prostředí jejich rodného Kladna, posléze jako všelidská symbolika zobecněných figur. Jestliže se u Květy existenciální otázky zhmotnily do příznačné podoby člověka-balvanu, nehnutě smířeného s bolestí, která zasáhne jeho skryté nitro, u Jitky lze mluvit o člověku-stonku, bytosti citlivě a okamžitě reagující na rány osudu.

Roku 1969 sestry Válovy v řadě kreseb reflektovaly situaci po vpádu vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968, situaci, kdy byla československá společnost zmítána deziluzí, strachem a nejistotou z budoucna. V témže roce namalovaly dva obrazy, které jsou ve sbírkách GASK: zatímco Květin obraz Oči (Strážci) zdůrazňuje napjaté ovzduší mezi dozorci a dozorovanými, v obraze Ostny Jitka příznačnou řečí archetypálního dramatu známého z pravěké jeskynní malby promlouvá o bezprostředním ohrožení člověka i lidskosti. V tomto výjevu tak vnímáme autorčinu živou výpověď o násilí a sebezáchově na pozadí „věčného příběhu“ lidské civilizace. Přesah mezi traumatizovanou přítomností a dávnou minulostí s jeho vizuálními a tělesnými projevy coby magickou ochranou zdůrazňuje v obraze tlumený okrově-šedý kolorit a obrysové pojednání figur, které v jakémsi rituálním pohybu vydávají němý výkřik.

Jitka Válová (1922–2011)

Thorns

1969

oil and mixed media on canvas,163 x 121 cm

GASK O 498

The twin sisters Jitka and Květa Válová rank among the leading figures in Czech art from the late 1950s, emerging with a young generation of artists during the increasingly liberal period following the East-West Thaw. From the very beginning, the creative expression of both sisters stemmed from a deep empathy with the human condition, initially reflected in specific scenes from the industrial context of their native town of Kladno, and later as the humanist symbolism of universalised figures. While Květa’s existential questions took the form of a human-boulder, motionless and resigned to the pain that afflicts their hidden inner self, Jitka’s work depicts a slender human-stalk, a being who reacts sensitively and immediately to the blows of fate.

In 1969, the Válová sisters reflected in a series of drawings on the situation ensuing the 1968 invasion of Czechoslovakia by Warsaw Pact troops, when Czechoslovak society was torn by disillusionment, fear and uncertainty about the future. That same year, they painted two paintings that are in the GASK collection: while Květa’s painting Eyes (Guardians) emphasises the tense atmosphere between guards and those being guarded, in the painting Thorns, Jitka uses the specific language of archetypal drama known from prehistoric cave paintings to speak of the immediate threat to man and humanity. In this scene, we perceive the artist’s vivid testimony about violence and self-preservation against the backdrop of the ‘eternal story’ of human civilisation. The transcending arc between the traumatised present and the distant past, with its visual and bodily expressions as magical protection, is emphasised in this painting by the muted ochre-grey colour scheme and the outline form of the figures that seem to silently scream as they move in implicitly ritual formation.