Zastřelený / Shot Man

ENG ↓

Olbram Zoubek (1926–2017)

1958

výdusek, beton, 223 × 44,5 × 39 cm

GASK P 54

Figurální sochařství Olbrama Zoubka patří neodmyslitelně k tváři českého umění druhé poloviny 20. století i k souvisejícímu dialogu mezi soudobým sochařstvím a veřejným prostorem. Jestliže se v 60. letech Zoubek přikláněl k formální i existenciálně laděné řeči pozdní moderny, od 70. let více zdůrazňoval lyrickou rovinu obsahového sdělení. Vedle patrného vlivu Alberta Giacomettiho se pro něj stala určujícím inspiračním zdrojem sochařství mytologická kultura starého Řecka, kterou spolu se svou manželkou sochařkou Evou Kmentovou poznal na cestě do Řecka v roce 1958. Setkání se starověkou a antickou středomořskou civilizací pak trvale podmiňovalo Zoubkovo chápání lidského bytí jako dialogu nekončícího v čase, jak se sám vyjádřil: „Jsem (…) na jedné straně v přítomnosti – a to jinak nelze – a na druhé straně v dávné minulosti. Tedy rozpor, napětí. A o to mi vlastně jde. O napětí mezi momentem současnosti a věčností, řekl bych spíše trvalostí. Mezi trváním a pomíjením.“

Plastika Zastřelený má své východisko v jedné části Zoubkova návrhu z roku 1958 pro mezinárodní soutěž na památník obětem koncentračního tábora Osvětimi. Vznikla v témže roce, tedy v době autorova zmíněného poznání antické kultury s jejím „paměťovým svědectvím“ torzální či fragmentární figury. V radikálním oproštění figurální formy připomíná toto dílo abstrahující stylizaci kykladského sochařství. Na plastiku Zastřelený pak Zoubek v roce 1976 navázal pěti dalšími variantami pod společným názvem Oběti, kde dramaticky akcentoval moment existenciální křehkosti vyhloubením tělesné hmoty tak, že se různě odkrývá nitro každé takto „destruované“ postavy.

Olbram Zoubek (1926–2017)

Shot Man

1958

cast, concrete, 223 x 44.5 x 39 cm

GASK P 54

Olbram Zoubek’s figural sculpture forms an essential part of Czech art in the second half of the 20th century, also featuring strongly in the dialogue between contemporary sculpture and public space. While in the 1960s Zoubek inclined towards the formal and existential language of late Modernism, from the 1970s onward he emphasised the lyrical aspect of his themes. As well as being tangibly influenced by Alberto Giacometti, Zoubek was greatly inspired by the sculpture and mythological culture of ancient Greece, which he discovered with his wife, sculptor Eva Kmentová, on a trip to Greece in 1958. Zoubek’s encounter with ancient Mediterranean civilisation became an enduring influence on his understanding of human existence as an endless dialogue in time. As he himself put it: ‘On the one hand, I am (…) in the present – it can’t be any other way – and, on the other hand, in the distant past. So there is a contradiction, a tension. And that’s what I’m really interested in: the tension between the present and eternity, or rather what endures. Between permanence and transience.’

The sculpture Shot Man has its origins in part of Zoubek’s 1958 design for an international competition for a memorial to the victims of the Auschwitz concentration camp. It was created in the same year, at a time when he was discovering ancient culture with its ‘memory testimony’ of torsos and fragmentary figures. With its radical simplification of the figural form, this work is reminiscent of the abstract stylisation of Cycladic sculpture. In 1976, Zoubek followed on from the sculpture Shot Man with five other variations jointly entitled Victims, in which he dramatically accentuated the dimension of existential fragility by hollowing out the body mass in such a way that the interior of each ‘destroyed’ figure was revealed in a different way.