Česky
English
Publikace přestavuje příběh tří umělců Milana Mölzera (1937–1976), Františka Kyncla (1934–2011) a Jiřího Hilmara (1937–2026) a zaměřuje se na první dekádu jejich působení po emigraci z Čech do SRN. Koncept knihy vychází z principu „sítě“: sleduje uzlové body jejich pobývání v Západním Německu, společné výstavy, kontakty s galeristy, teoretiky i institucionálním prostředím, a uvádí jejich práci do dialogu s nejvlivnějšími proudy soustředěnými kolem Düsseldorfu, kde působili například Joseph Beuys nebo skupina ZERO. Přibližuje i komunitní prostředí umělecké kolonie Halfmannshof v porýnském Gelsenkirchenu. Jsou zde publikovány dosud nezveřejněné materiály o autorech z archivů Milana Mölzera, Františka Kyncla a Jiřího Hilmara, archiválie z Heinrich-Heine-Institutu v Düsseldorfu, dokumenty z archivu galeristy Waltera Stormse z Mnichova či fotografie z archivu Lothara Wolleha a Bernda Jansena a další. Součástí publikace je také obrazová prezentace – průřez desetiletou tvorbou (období 1968–1978) všech tří umělců, ve kterém jsou představena stěžejní, proslulá i dosud neznámá díla z veřejných a soukromých sbírek. Výtvarné přístupy trojice autorů spojuje experimentální práce s tradičními materiály a technikami, což dává možnost přesného srovnání jejich tvůrčích záměrů: v určitých okamžicích se jejich strategie překrývají, jindy se každý z nich vydává vlastním směrem a originálně rozvíjí společné impulzy.
Publikace představuje příběh tří umělců — Milana Mölzera, Františka Kyncla a Jiřího Hilmara — a sleduje první dekádu jejich působení po emigraci z Československa do Spolkové republiky Německo. Na pozadí výstav, osobních kontaktů a institucionálního zázemí západoněmecké umělecké scény zasazuje jejich tvorbu do širších souvislostí okruhu kolem Düsseldorfu, spojeného například s Josephem Beuysem či skupinou ZERO, a připomíná také prostředí umělecké kolonie Halfmannshof v Gelsenkirchenu.
Kniha vychází z dosud nezveřejněných archivních materiálů a doplňuje je obrazovou částí s výběrem klíčových i méně známých děl z let 1968–1978. Ukazuje, jak se tvorba všech tří autorů setkávala v experimentální práci s tradičními materiály a technikami, a zároveň odhaluje rozdílné cesty, jimiž každý z nich originálně rozvíjel společné impulzy.
Publikace představuje příběh tří umělců — Milana Mölzera (1937–1976), Františka Kyncla (1934–2011) a Jiřího Hilmara (1937–2026) — a sleduje první dekádu jejich působení po emigraci z Československa do Spolkové republiky Německo. Na pozadí výstav, osobních kontaktů a institucionálního zázemí západoněmecké umělecké scény zasazuje jejich tvorbu do širších souvislostí okruhu kolem Düsseldorfu, spojeného například s Josephem Beuysem či skupinou ZERO, a připomíná také prostředí umělecké kolonie Halfmannshof v Gelsenkirchenu.
Kniha vychází z dosud nezveřejněných archivních materiálů a je doplněna o obrazovou část s výběrem klíčových i méně známých děl z let 1968–1978. Obrazová prezentace
ukazuje, jak se tvorba všech tří autorů setkávala v experimentální práci s tradičními materiály a technikami, a zároveň odhaluje rozdílné cesty, jimiž každý z nich originálně rozvíjel obdobné impulzy. Jejich umělecké aktivity dokládají schopnost prosadit se i v evropském měřítku. Publikace tak mapuje dosud nedostatečně známý fenomén a zasazuje jej do širších kulturněhistorických souvislostí.
