Pštros / Ostrich

ENG ↓

Tadeáš Kotrba (*1985)

Pštros

2015

olej, plátno, 200 × 155 cm

GASK O 1914

Sousloví „na cestě“ je u Tadeáše Kotrby zásadní. Celým jeho dosavadním dílem se totiž prolíná sebealegorická postava, která putuje, poznává, překonává, odolává, přetrvává, částečně mizí, ale nikdy se zcela neztrácí. V nejosobnější rovině je to Kotrbův konfesní deník, sepisovaný zastřenou řečí příběhu člověka ponořeného do civilizačního či přírodního prostředí. V nejobecnější rovině je to uhrančivý výklad o „požehnaném neklidu“ poutníka, který najdeme odnepaměti v náboženských, básnických a výtvarných úvahách nad duchovním, posléze existenciálním smyslem našeho smrtelného života. V první i v druhé rovině se člověk vědomě stává sám sobě cizincem, aby teprve mohl poznat pravou podstatu vlastního bytí a světa kolem sebe. Takový člověk prožívá odcizení vůči vnější podobě světa a naopak touží po tom, co ještě nevidí, po tom, co se mu zatím skrývá. Od křesťanského poutníka Johna Bunyana přes romantického samotáře Caspara Davida Friedricha až po nezastavitelně kráčející figurální „stín“ Alberta Giacomettiho je tato postava výmluvným zosobněním lidského vědomí o „věčné pomíjivosti“ všech věcí. Toto vědomí sledujeme i v obrazech Tadeáše Kotrby. Přináší nám malířské zrcadlení nezastavitelného přílivu a odlivu lidského bytí, promlouvá k nám o vzácné hodnotě našeho chvilkového pobytu na břehu nekonečna.

Obraz Pštros vznikl na základě fotografie, kterou autor pořídil během měsíčního pobytu na Šrí Lance v roce 2014. Na Šrí Lanku odcestoval v očekávání, že pozná exotickou barevnost, místo toho se pro něj stalo nejsilnějším podnětem to, co sám pojmenoval jako „prach a vyprázdněnost“. Kompozice obrazu svým výrazným přesunem hledající postavy do horního pravého rohu a důrazem na volný prostor pláže a vlnobití vytváří jisté napětí, ale také pocit volnosti i vědomí o skromném postavení člověka v monumentálním měřítku všeho, co jej přesahuje.

Tadeáš Kotrba (*1985)

Ostrich

2015

oil on canvas, 200 x 155 cm

GASK O 1914

The phrase ‘on the road’ is fundamental to Tadeáš Kotrba. His entire oeuvre to date is pervaded by a self-allegorical figure who wanders, discovers, overcomes, resists, persists, partially disappears but never completely vanishes. On a personal level, it is Kotrba’s confessional diary, written in the veiled language of a story about a person immersed in the setting of human civilisation or nature. On a universal level, it is a captivating interpretation of the ‘blessed restlessness’ of the pilgrim that we find from time immemorial in religious, poetic and artistic reflections on the spiritual and ultimately existential meaning of our mortal lives. On both levels, a person consciously becomes a stranger to themselves in order to discover the true essence of their own being and the world around them. Such a person experiences alienation from the external form of the world and, conversely, longs for what they cannot yet see, for that which is still hidden from them. From the Christian pilgrim of John Bunyan and the Romantic loner of Caspar David Friedrich to the endlessly walking ‘shadow’ of Alberto Giacometti, this figure is an eloquent personification of human awareness of the ‘eternal transience’ of all things. We also see this awareness in the paintings of Tadeáš Kotrba. He brings us a painterly reflection of the unstoppable ebb and flow of human existence, speaking to us about the precious value of our brief stay on the shore of infinity.

The painting Ostrich is based on a photograph that Kotrba took during a month-long stay in Sri Lanka in 2014. He travelled to Sri Lanka expecting to absorb exotic colours, but instead what he himself calls ‘dust and emptiness’ was the strongest stimulus he experienced. The composition of the painting, with its striking shift of the searching figure to the upper right corner and its emphasis on the open space of the beach and the waves, creates a certain tension, but also a feeling of freedom and an awareness of man’s modest position in the monumental scale of all that transcends him.