Na modlitbách / At Prayer

ENG ↓

Filip Turek (*1968)

Na modlitbách

(2008/1992)

instalace; dřevo, tapeta, ocelové kování, 5 objektů, každý 110 * 150 * 230 cm

GASK P 605

Znak křesťanského náboženství, nesmyslný předmět, to jsou roviny, které se překrývají v instalaci Na modlitbách z roku 2008 (remake z roku 1992). Sestává z řady pěti lavic zhotovených ze dřeva, jejichž postranice mají jako u houpaček anebo kolíbek podobu houpacího kohouta. Představa houpačky spojená s poutí, hlukem a zábavou se mísí s vidinou kostelní ponurosti, ticha a modlitby. Na jedné straně banalita všednosti a rozptýlení, na druhé náboženská nevšednost tvořící mezeru, přímo rokli, která se nedá ničím překlenout. Řekové nazývali takový jev „paradoxon“. A paradox je také jeden z nejčastěji používaných výrazů postmoderny. Kostelní lavice převtělené v houpačky jsou umnými doklady toho, co je vizuálně možné – jestliže je to vůbec možné – si pod výrazem paradox představit, stejně jako jsou dokladem toho, že představa o obrazu kryjícím se zobrazovaným, dlouho ovládající umění, je navždy překonaná.

Filip Turek je jedním z prvních absolventů intermediální školy Milana Knížáka na pražské Akademii výtvarných umění a patří do generace umělců razantně vstupujících na uměleckou scénu v 90. letech 20. století. Jeho výtvarný jazyk pracuje s kulturními znaky, jejich vizualitou a posouváním jejich kontextů.

Filip Turek (1968)

At Prayer

(2008/1992)

wood, wallpaper, steel mountings, 5 objects, each 110 * 150 * 230 cm

GASK P 605

A symbol of Christianity or a nonsensical object – such are the overlapping aspects of the 2008 installation At Prayer (a remake of a piece from 1992), which consists of a set of five wooden benches whose rooster-shaped side panels look like something from a children’s crib or seesaw. The idea of a seesaw – which we associate with playgrounds or fun fairs, in other words with noise and entertainment – is mixed here with the vision of a churchlike sombreness, silence and prayer. On the one hand, we have the banality of everyday life and entertainment; on the other, religious distinction forming a chasm that cannot be bridged. The Greeks called such a phenomenon a paradoxon. And the paradox is also one of the most commonly used expressions of Postmodernism. Filip Turek’s church pews transformed into seesaws are perfect examples of what is visually possible (if it is possible at all) to imagine under the concept of paradox. They are also proof that the notion that the image and what it depicts are the same has been put to rest for good.

A member of the generation of artists who emerged on the art scene in the 1990s, Filip Turek is one of the first graduates of Milan Knížák’s intermedia course at the Academy of Fine Arts in Prague. His artistic vocabulary works with the visual characteristics of cultural symbols and the conscious shifting of their contexts.