Pohled do zahrady (Okno s autoportrétem) / View into the Garden (Window with Self-portrait)

ENG ↓

Václav Bartovský (1903–1961)

Pohled do zahrady (Okno s autoportrétem)

(kolem 1948)

olej na plátně, 98 * 131 cm

GASK O 239

Dílo vzniklo ve vrcholném období umělcovy tvorby před rokem 1948, kdy poučen francouzskou moderní malbou dochází k osobité práci s kompozicí, barvami a významy. Matissovská obrazová kompozice se odehrává v ploše a kombinuje přírodní motivy s monochromní plochou. Bartovského dílo svým čistým malířským výrazem, klidnou kompozicí a neobvyklou barevností získává až kontemplativní charakter. Drama probíhá v nitru. Bartovského obrazy lyrického civilismu 40. let jsou výpovědí o vnitřním prožívání, životních pocitech člověka v prostředí civilizace a pocitech osamocenosti. Jsou úvahou o člověku a času, o jeho míjení a možnosti či potřebě jej pozastavit, zachytit, zhmotnit.

Portrétovaným mužem je sám Václav Bartovský, vysoce kultivovaný, vzdělaný, skromný člověk, který byl zcela oddán své práci. Vedle malby se věnoval ilustraci, typografii a teorii umění. O jeho soukromí však víme velice málo. Žil chudě, skromně a ze vzpomínek přátel víme, že o sobě nerad mluvil. Při hledání vlastního osobitého výtvarného projevu byl však na své dílo velice náročný. Po druhé světové válce se stal uměleckou i tvůrčí autoritou pro mladé umělce, kteří se sdružili ve skupině UB 12.

Václav Bartovský (1903–1961)

View into the Garden (Window with Self-portrait)

(c. 1948)

oil on canvas, 98 * 131 cm

GASK O 239

Václav Bartovský created this work during the peak period in his career prior to 1948, when he was influenced by French modern painting and took a distinctive approach to working with composition, colours and meanings. His Matisse-like composition plays out on a flat picture plane and combines natural motifs with the use of monochrome. His pure painterly style, calm composition and unusual colours give his work an almost contemplative character. The drama plays out within. Bartovský’s lyrical civilism of the 1940s reflects the personal experience and vital emotions of people living in civilisation while also expressing feelings of loneliness. His art is a meditation on people and time, on its fleeting nature and our need to stop time, capture it or give it physical form. The painting’s subject is Bartovský himself as a highly cultivated, educated, modest man entirely dedicated to his work. Besides painting, he also devoted himself to illustrations, typography and art theory. Little is known about his private life, however. He lived in impoverished conditions, and according to his friends he didn’t like to talk about himself. But in his search for a distinctive, personal artistic style, he placed great demands on his art. After the Second World War, he was an artistic and creative authority for the young artists who came together in the UB 12 art group.