Důvěrný vztah Lídy Šikolové k šperkařské práci zrcadlí situaci příznačnou pro prostředí severočeských Sudet: umělkyně pochází z typické českoněmecké rodiny, v níž se nadání i láska ke sklu a šperkařině předávaly. Také její profesní a osobní život je pevně spjatý s tímto regionem, do něhož se výrazně otiskla staletá tradice uměleckého řemesla, ale i dramata národnostních střetů a pohnuté osudy jednotlivců.

V její umělecké práci se potkává řemeslná dokonalost s citem pro materiál, s otevřeností a neortodoxním přístupem k tomu, co všechno si lze představit pod označením šperk. Invence, technické zkušenosti i zvídavost a schopnost hrát si a experimentovat tvoří základní předpoklady její mnohotvárné, materiálově i technologicky různorodé práce. Ovládá širokou škálu uměleckořemeslných oborů: kovotepectví, odlévání, smaltování, galvanoplastiku, ale často pracuje i se zdánlivě neuměleckými materiály. Na jejím pracovním stole se tak snadno mohou setkat pro šperk typické a tradiční drahé kovy i substance téměř alchymistické s materiály, které lze považovat za synonymum křehkosti a pomíjivosti – papír, průsvitné plátky slídy, motýlí křídla nebo dokonce křížaly.

Co ji inspiruje? Události a předměty každodenního života, specifické vlastnosti materiálů, nečekaná setkání či okouzlení z pomíjivých zážitků. A také historie a vztah k tradici. Zkrátka příběhy, které jsou vždy nedílnou součástí a vnitřním motorem její práce a dávají jejím dílům jak obsah, tak přesah. Ať však čerpá inspiraci z jakéhokoli ze jmenovaných zdrojů, je cesta za podobami současného šperku s Lídou vždy výzvou k vnímavosti, objevování a k úžasu nad mnohotvárností světa i osobní imaginace.