Lukáš Machalický (1984) dlouhodobě vytváří výstavní celky na pomezí architektury, sochy a objektu a věnuje se tématům spojeným s urbanismem, architekturou a sociální pamětí konkrétních míst. Jeho realizace se vyznačují architektonickou přísností, promyšleností a smyslem pro detail, zároveň však vytvářejí situace oscilující na hranici jistoty a nejistoty.

Výstava Polopenze vznikla jako site-specific instalace v prostorách bývalé jezuitské koleje označených jako Přesahy. Reaguje na historický charakter místa a současně jej proměňuje v nové, autorsky konstruované prostředí, jehož prostřednictvím Machalický tematizuje současnost a její eklektickou povahu. Navazuje tak na své předchozí projekty, v nichž pracoval s principy kulisy, fikce a mystifikace a poukazoval na stále méně zřetelnou hranici mezi skutečností a její reprezentací v současném, nejen mediálně utvářeném světě.

Pomyslným středem instalace je stavba Hotelu Vaníček, která v devadesátých letech vyrostla na místě původních garáží jako svérázný výraz dobových představ o luxusu, společenském postavení a moci. Architektura hotelu zároveň slouží jako předobraz prostorové konstrukce, kterou návštěvník prochází. Geometricky založená konstrukce současně odkazuje k prostředí 3D modelovacích programů a zdůrazňuje vztah mezi fyzickým a virtuálním prostorem. Naproti tomu vstup do kontrastního prostředí pak poskytuje prostor pro vlastní reflexi.

Machalický chápe architekturu jako odraz vztahu člověka k současnému světu. Konstruuje situace, které působí současně známým i znejisťujícím způsobem, a otevírá tak otázky hodnotového uspořádání dnešní společnosti.