Adriana Primusová (*1968) je historička umění a kurátorka. Zaměřuje se na české umění po roce 1945 a současné umění. Je autorkou několika publikací o výtvarném umění (např. Daniela Vinopalová nebo Skupina Máj 57 – úsilí o uměleckou svobodu na přelomu 50. a 60. let) a řady výstav.

Vystudovala dějiny umění a historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (1996). Od r. 1985 působila externě
v lektorském oddělení Národní galerie v Praze, od r. 1994 nejprve externě a od r. 1996 interně v Ústavu dějin umění
AV ČR na projektu Dokumentace českého výtvarného umění po roce 1945, v letech 2005–2008 jako kurátorka výstav na Pražském hradě, kde realizovala několik vlastních výstavních projektů (např. Tři sochařky – Věra Janoušková, Eva Kmentová, Alina Szapocznikow), v letech 2009–2011 pracovala v oblasti péče o umělecké sbírky a interiéry Úřadu vlády ČR a realizovala zde také několik výstav (např. Václav Cigler – Michal Motyčka, Zdvojená vertikála).

V GASK působí od roku 2011 jako kurátorka sbírek a výstav, na starosti má podsbírku plastiky. Z větších projektů realizovala např. výstavu a publikaci Ladislav Šaloun nebo mezigenerační konfrontaci Daniela Vinopalová – Monika Immrová: Socha, editorsky a kurátorsky se podílela na mezinárodním projektu Tváře expresionismu (1905–1925) / Slovinsko – Čechy – Německo.
Ve výstavním prostoru BLACKBOX založila cyklus prací na papíře ze sbírek GASK a uskutečnila celou řadu dalších výstav moderního a současného umění.

Je členkou nákupní komise Galerie výtvarného umění v Náchodě a Uměleckohistorické společnosti. Ve své práci upřednostňuje „neobjevená“ témata a umělce mimo hlavní proud.