Galerie Středočeského kraje – zvaná zkráceně GASK – několikrát změnila od data svého vzniku název i místo působení. Vznikla v roce 1963 jako regionální galerie Středočeského kraje a stala se součástí velkoryse koncipované sítě státních galerií v České republice. Oficiálně však byla ustavena pod názvem Středočeská galerie o rok později, kdy se vyčlenila z Krajského střediska památkové péče.

Svou činnost zahájila řadou monografických výstav významných osobností českého moderního umění v různých centrech Středočeského kraje. Patřila k nim například výstava kreseb Otto Gutfreunda v Mladé Boleslavi roku 1963, výstava Roberta Piesena na zámku v Nelahozevsi roku 1964 a výstava Obrazů k Dantově Božské komedii Jaroslava Vožniaka v tomtéž roce v Roztokách u Prahy. K nejvýznamnějším počinům se řadila výstava surrealistického malíře Františka Janouška, která se uskutečnila v roce 1965 na zámku v Nelahozevsi. Středočeská galerie těmito výstavami demonstrovala programové rozpětí, v němž se odehrávala její další výstavní i sběratelská činnost, která se orientovala na moderní umění první poloviny 20. století a umění současné. Výstavu ze svých fondů poprvé představila na zámku v Nelahozevsi již roku 1963. V roce 1965 zde otevřela stálou expozici, prezentující výsledky akviziční práce, kterou postupně obměňovala.

K mnohostranné činnosti galerie patřilo mimo jiné vybudování pamětní expozice Jiřího Karse ve Velvarech v roce 1963 a péče o fondy darů uměleckých děl Lidicím od jejich první výstavy v roce 1967. Po celou dobu své existence spolupracovala instituce s mnoha kulturními zařízeními v důležitých centrech Středočeského kraje. Působila například v Mladé Boleslavi, Čáslavi, Berouně, Rakovníku, Kolíně, Benešově, ve Slaném, v Lidicích, Poděbradech, v Kladně, Mělníce, Jemništi, Kutné Hoře, Průhonicích a Příbrami.

V letech 1969 až 1971 byly rekonstruovány tři historické domy v Husově ulici na Starém Městě pražském, kde bylo vytvořeno sídlo galerie a prostory pro proměnné výstavy. V roce 1971 zanikla s nástupem normalizace stálá expozice českého moderního umění na zámku v Nelahozevsi a místo ní tu byla v roce 1977 vybudována expozice starého evropského, zejména španělského umění z roudnicko-lobkovické sbírky. Tato sbírka byla spolu se zámkem navrácena původním majitelům v rámci restitucí v roce 1993. Téhož roku získala galerie nový statut a s ním i nový název České muzeum výtvarných umění v Praze, kterým tak demonstrovala i ve formální rovině odlišnost své orientace od směřování galerie v období normalizace. Od počátku devadesátých let usilovalo nové vedení muzea o získání prostor pro vybudování stálé expozice českého umění 20. století v některém mimopražském kulturním centru i dalších výstavních prostor v Praze. V letech 1991 až 1995 využívalo díky dohodě s Karlovou univerzitou pro své výstavy současného umění prostory Křížové chodby Karolina.

V říjnu 1994 muzeum otevřelo nově rekonstruovaný dům U Černé Matky boží v Celetné ulici. Jedinečné kubistické památce, postavené architektem Josefem Gočárem v letech 1911 až 1912, se tak po dlouhých letech dostalo plné rehabilitace. Budova umístěná v historickém centru Prahy se sama stala hlavním exponátem originálně koncipované stálé expozice, která souzněla s aktuálními trendy evropského muzejnictví, směřujícími k vytváření celistvého obrazu uměleckých epoch. V roce 2002 zde muzeum ukončilo svou činnost.

Úsilí o získání důstojných prostor pro trvalé umístění galerijní sbírky bylo završeno v roce 1998, kdy vláda České republiky rozhodla o přidělení bývalé jezuitské koleje v Kutné Hoře Českému muzeu výtvarných umění v Praze, které zde plánovalo otevřít velkoryse koncipované, polyfunkční kulturní zařízení – Centrum umění Kutná Hora. V roce 2009 přesunula galerie své těžiště do zrekonstruovaných prostor jezuitské koleje, kde začala nově působit pod nynějším názvem Galerie Středočeského kraje (GASK), příspěvková organizace Středočeského kraje.

V květnu roku 2010 byla otevřena expozice sbírek a zahájen výstavní provoz. V roce 2013 byla dokončena rekonstrukce poslední části jezuitské koleje – severního křídla – a následně i okolních zahrad. Zprovozněním vizuálních heren, reprezentačních prostor barokní lékárny, konferenčního sálu a dalších výstavních prostor vzniklo jedinečné kulturní prostředí přívětivé pro široké publikum.