2023 – 2025

ocel, dřevo, 488 x 488 x 1090 cm

Jiří Příhoda patří k současným nejvýznamnějším českým umělcům s mezinárodním přesahem. Střídavě žije a tvoří v Novém Mexiku a v Praze. Věnuje se monumentálním realizacím oscilující mezi architekturou a sochařským objektem, přičemž zkoumá zákonitosti perspektivy prostoru, geometrických proporcí i dynamiky světla, zvuku a pohyblivého obrazu.

V jezuitských zahradách GASK bude umístěno jeho nejnovější dílo KARBOLA, jenž je konstruováno na precizních základech karteziánské geometrie, proporčních kánonech klasické architektury a fyzikálních zákonech rovnováhy. Dílo KARBOLA je syntézou Příhodových dlouholetých zkušeností, které nasbíral při realizaci svých velkorysých děl nacházejících se na pomezí sochařského díla a stavby. Autor pracuje s pohybem světla, stínu a kontrastů, jenž vrhá striktně pevná kostra a jemná transparentní hmota. KARBOLA, jakožto statický objekt vyvolává dojem dynamického pohybu, rozehrává tak iluzivní scénografické drama s ambivalencí vnitřního a vnějšího prostoru. Umístěním tohoto současného díla dochází k silně působivé rezonanci mezi velkolepou gotickou architekturou chrámu sv. Barbory a aktuálním uměleckým objektem.

Jiří Příhoda (*1966 v Jihlavě) patří k současným předním českým umělcům s mezinárodním přesahem. Střídavě žije a tvoří v Novém Mexiku a v Praze. Věnuje se monumentálním realizacím oscilujícím mezi architekturou a sochařským objektem, přičemž zkoumá zákonitosti perspektivy prostoru, geometrických proporcí i dynamiky světla, zvuku a pohyblivého obrazu. Působí také jako pedagog na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně, kde od roku 2024 vede Ateliér prostorové tvorby (původně Ateliér sochařství 2).

Jeho nově instalované dílo KARBOLA odkazuje svým názvem k téměř sto let staré technice používané pro ochranu venkovních dřevěných staveb. Tato „lidová“ metoda spočívá v tom, že se na dřevo nanáší použitý motorový olej. Ten nahradil původně používanou kraví krev, kterou se impregnovaly venkovské stavby – stodoly, kůlny a ploty.

KARBOLA, inspirovaná prostou dřevěnou kůlnou, je vystavěna na precizních základech karteziánské geometrie, proporčních kánonech klasické architektury a fyzikálních zákonech rovnováhy. Stavba je kombinací čtvrtkruhů, odhalující z každé strany jiný tvar. Vnější tmavé zbarvení KARBOLY kontrastuje s bílým interiérem. Ten je traktován pravidelnými průzory – otevřenými mezerami v opláštění, které vytvářejí sofistikovaný geometrický rastr celé konstrukce. Pravidelné průsvity navíc proměňují a dynamizují vnitřní i vnější světelnou atmosféru.

Důležitým faktorem, který hraje zásadní roli při realizaci Příhodových velkorysých prostorových děl, je konkrétní místo a jeho architektonický kontext. Zcela záměrně byla autorem zvolena travnatá plocha jezuitských zahrad – prostředí, které skýtá malebný pohled na gotický skvost: chrám sv. Barbory. Otevřená část KARBOLY, do níž byla situována parková lavička, zve návštěvníka ke kontemplaci, spočinutí či usebrání. Příhoda svou futuristickou pozorovatelnou upomíná na důležité spirituální souvislosti genia loci, jenž je vázán na evropskou duchovní tradici propojující víru a umění. Dává nám tak příležitost v současné umělecké skulptuře citlivě vnímat naši bohatou kulturní historii nebo jinak a nově prožívat existenci – naše tady a teď.

Dílo KARBOLA není tedy jen sochařským dílem, ale též vyhlídkou a prostupnou stavbou, kde můžou návštěvníci prožít inspirativní chvíle občerstvující tělo i duši, v tichu či družném přátelském hovoru, a to v přímém napojení na aktuální počasí, denní dobu a roční období. Jiří Příhoda tak opět dokazuje, že ve své tvorbě spojuje obyčejnost a mimořádnost.

Architektonický objekt Jiřího Příhody nebyl do galerijních zahrad a kurátorského konceptu GASK pod širým nebem vybrán náhodou. Jde o světově uznávaného tvůrce, který je současně významným generačním souputníkem umělkyň Veroniky Bromové, Markéty Othové a Kateřiny Vincourové, jejichž výstava Mysův Horn právě probíhá v GASK. Stejně jako v 90. letech minulého století, tak i dnes vystavují tito umělci společně a překračují tradiční rámec vnitřních a vnějších hranic, čímž potvrzují lettristickou manifestaci brněnského streetartového umělce Tima, že „Duch jde durch“.

Veronika Marešová