Je má cesta předurčena osudem? Každý jsme kráčeli sám za sebe, přesto společně. Moc
dobře víme, že v tom nejsme nikdy sami, jen za nás tu naši cestu nikdo nevyšlape. Cesta
občas bývá klikatá a hrbolatá. Čas od času se jedinec ocitá ve slepém bodě nebo na
rozcestí, musí překonávat překážky, potkává různé osobnosti, které se do nás zapíší,
nebo vyprchají a nezbude po nich ani pocit. Občas se točíme ve spirále…
Děti z ne/kroužku prošly svou vlastní cestou. Jejich průvodkyněmi se staly Jitka
a Květa Válovy a výtvarnice Dagmar Šubrtová. Ušly velký kus cesty. A jak se bude jejich
cesta odvíjet dál? To už je ve hvězdách. Co je jisté, je to, že výstava tu je a my si přejeme
ji s Vámi sdílet. Jste srdečně zváni. Akce se odehraje ve vizuálních hernách.