2017
laminátová pryskyřice, v. 260 cm


Jan Kovářík (*1980 v Kyjově) vystudoval sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru Socha 2 prof. Jindřicha Zeithammla. Samostatně vystavuje od roku 2006. Svými díly je zastoupen například ve sbírkách Národní galerie v Praze, Galerie Středočeského kraje a Východočeské galerie v Pardubicích. Jeho sádrová plastika OF–01 (2017) je součástí stálé expozice GASK Stavy mysli / Za obrazem a další jeho dílo, závěsná plastika Oneira (2018), je vystaveno v expozici Alej světců v přízemní chodbě GASK. V roce 2017 Kovářík uspořádal v GASK v Experimentálním prostoru samostatnou výstavu Xushi – Hmota prázdnoty. Jeho nejznámější realizací ve veřejném prostoru je nedávno odhalený a široce diskutovaný pomník Marie Terezie v Praze.

Jan Kovářík hledá smysl přírody a kosmu v okouzlujícím kaleidoskopu jejich struktur. Postupnou tvarovou redukcí dospívá k abstrahované prostorové esenci jejich vnitřní logiky a energie, odkrývaje tak jejich tajemství a souvislosti se světem člověka. Autor se tím stává nejen objevitelem mikrokosmu a makrokosmu, ale i jejich intuitivním tvůrčím zprostředkovatelem. Každá jeho plastika se rodí postupně, při autorově osamělé rozvaze, jako předmět schopný ztělesňovat symetričnost a harmonii přírodních jevů. V Kováříkově díle najdeme vedle reflexí vznešené „božské geometrie“ i vyvinutý smysl pro ironickou hravost, projevující se například ve vtělování pivních plechovek do stavby plastiky. Pečlivě zvolená (a často velmi výrazná) barevnost hraje u Kováříkových plastik zásadní úlohu v tom, jak působí na vnímání diváka.

Kováříkova plastika OF–02 byla představena na několika dalších místech, než „doputovala“ do zahrad GASK v Kutné Hoře: v roce 2017 stála na nádvoří Ministerstva kultury ČR v rámci mezinárodního sochařského festivalu Sculpture line, v letech 2018–2019 byla umístěna před Muzeem umění a designu v Benešově a naposled byla k vidění v roce 2020 v zahradách barokního zámku Troja v Praze jako jeden z exponátů na autorově samostatné výstavě v Galerii hlavního města Prahy Colorbond. Monumentální plastika OF–02 se paradoxně inspirovala mikroskopickým děním různých typů plísní, které Kovářík pěstoval ve sklenicích a pak fascinovaně sledoval, jak rostou a jak se tvarově mění. Jedna nečekaná fungální „proměna“ vyústila v prudké vertikále, kterou Kovářík s vděkem přetlumočil do sochařské řeči. Výsledná plastická forma vybízí k bezpočtu možných symbolických výkladů, daných především představivostí každého jednotlivého diváka.

Spolu s Janem Kováříkem můžeme pozorovat nekonečné bohatství viditelné skutečnosti kolem sebe a v úžasu sdílet jeho příznačný postřeh: „Herdek, to jsou ale krásné věci!“


Richard Drury

https://www.jankovarik.art/
http://jankovarik.blogspot.com/