2021
cor-ten plech, hliník
Intervence do architektury bastionu jezuitských zahrad Galerie Středočeského kraje v Kutné Hoře v rámci sochařského projektu GASK pod širým nebem.
Slavnostní odhalení 6. 11. 2021 / kurátorka: Veronika Marešová
Adéla Matasová (*1940), členka Umělecké besedy, žijící a pracující v Praze, patří mezi velmi významné multimediální umělkyně, což dokládá Cena Ministerstva kultury 2021 za přínos v oblasti výtvarného umění, zvláště za celoživotní uměleckou a pedagogickou činnost, a především pak za vliv na etablování intermediálních přístupů na české umělecké scéně.
Autorka vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru monumentální malby u prof. Vladimíra Sychry. Na základě stipendia UNESCO byla v roce 1968 na dvouměsíčním pobytu ve Francii. Od 70. let se začíná intenzivně věnovat práci s papírovou hmotou, ať už v grafice, kresbě a později v reliéfech, prostorových objektech a instalacích. Od roku 1989 soustavně pracuje na instalacích objektů v prostoru. Jejich součástí je vždy zvuk, který si vybírá ze skladeb hudebních tvůrců v oblasti minimal artu.
Její práce byly prezentovány na celé řadě mezinárodních výstav, jmenujme alespoň ART 17 v Basileji (1987), CIAE v Chicagu (1987) a Festival českého umění v New Yorku (1994). V roce 2004 měla samostatnou výstavu v Muzeu moderního umění v Denveru, USA.
V letech 1990–2003 zastávala místo profesorky v ateliéru alternativních technik a později v ateliéru konceptuální a intermediální tvorby na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. V roce 2000 přijala místo hostující profesorky v oboru intermediálního umění a sochařství na University of Colorado, Boulder, USA. V období 2004–2005 působila jako prorektorka pro uměleckou činnost na Literární akademii, soukromé vysoké škole Josefa Škvoreckého. V období 2005–2012 vyučovala na UUD ZČU v Plzni, nynější Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara.
Dešťová stěna IV Adély Matasové je aktuální sochařskou realizací ve veřejném prostoru, kterou umělkyně intervenuje do architektury bastionu, jenž je součástí areálu zahrad jezuitské koleje – GASK. Toto dílo volně navazuje na Dešťovou stěnu, která byla prezentována v roce 1998 při mezinárodním sochařském sympoziu „Mapování prostoru“ na hradě v Klenové při Galerii U Bílého jednorožce v Klatovech, kde autorka organicky propojila středověká zdiva s moderním vzhledem hliníkových prutů tryskajících z otvorů po lešení ve hradební zdi.
Současná instalace opět interaktivně pracuje s kontextem svého okolí a zohledňuje i bezprostřední přítomnost chrámu sv. Barbory, pod nímž se údajně nachází podzemní jezero. Dešťová stěna IV, složená z devíti chrličů, metaforicky v podobě hliníkových prutů taktéž napodobuje vodní proud a zvukově i pohybově reaguje na povětrnostní vlivy aktuálního kutnohorského počasí. Tato venkovní realizace předznamenává rozsáhlou výstavu Metasystémy, která zevrubně přiblíží tvorbu Adély Matasové, přičemž retrospektivní charakter této přehlídky nevyjde z tradičního chronologického řazení, nýbrž se bude odvíjet od novějších prací a bude objevovat jejich analogie i v autorčiných starších dílech.
