2018
laminát, ocel, hliník, autolak, 230 x 510 x 500 cm


Lukáš Rittstein (*1973) vstoupil na českou uměleckou scénu na konci 90. let 20. století. Jeho prostorová díla, pohybující se na pomezí klasické plastiky a konceptuálního site-specific objektu, v sobě dokážou od samého počátku přesvědčivě spojovat neklid postindustriálního věku takřka „na konci dějin“ a poselství afirmativního humanismu. Sžíravě ironické zření se tak u něj prolíná (nikoliv polemicky, ale dokonce srozuměně) s volnou imaginativní tázavostí, s níž vnímá svět dítě ještě nezatížené „společenskými pravidly“. Rittstein si takto osvojil zcela specifickou vyjadřovací polohu, pohybující se mezi něžnou nostalgií a syrovou surreálností. Zásadní je tu moment dynamické metamorfózy daného objektu, díky níž jako diváci přecházíme ve svých představách mezi věcnou skutečností a přetavovanou snovostí. Ukázkovým příkladem této příznačné autorovy polohy je laminátová socha Pták ráje (2018), kterou kurátoři GASK nedávno umístili v horní části zahrad za jezuitskou kolejí v rámci projektu GASK pod širým nebem.

Spolu se svou životní a tvůrčí partnerkou Barborou Šlapetovou obohacuje Lukáš Rittstein rejstřík současného českého umění soustavnou sondou do prapodstaty naší lidskosti, z níž vyplývají přesahující styčné body mezi pradávnou civilizační pamětí a technologií poháněnou přítomností. Rittstein zformuloval výtvarnou řeč adekvátní současnému světu, aniž by zavrhoval kladnou návaznost na projevy dřívějších historických období. Což se mu povedlo zkrátka tím, že ve své tvorbě nikdy nepouští ze zřetele „duševní ucelenost“ lidského myšlení a cítění.

Jistě stojí za zmínku, že v roce 1999 obdržel Lukáš Rittstein prestižní Cenu Jindřicha Chalupeckého a v roce 2005 spolu s Barborou Šlapetovou získal i literární cenu Magnesia Litera v kategorii „Litera pro objev roku“ za knihu Proč je noc černá – rozhovory s přírodními lidmi Nové Guineje. Dnes vede ateliér sochařství I na Akademii výtvarných umění v Praze. Dílem Nekonečný přítel 3 (2015) je zastoupen v dlouhodobé expozici Alej světců v přízemní chodbě GASK.