Jakub Janovský

Publikace, která vznikla v souvislosti se stejnojmennou výstavou uspořádanou v GASK v Kutné Hoře, představuje nejnovější tvorbu jedné z významných osobností střední umělecké generace, malíře, kreslíře a sochaře Jakuba Janovského (*1984). Ústředními tématy, která stojí jako společný vnitřní jmenovatel za většinou umělcových současných prací, jsou různé pohledy na fenomén křehkosti a na hledání rovnováhy – ve skutečnosti i v přeneseném smyslu slova. V monumentalizovaných zátiších vychází autor z dlouhodobého zájmu o utopické, fiktivní i dočasné stavby a tematizuje hranice jejich stability. Nejednoznačnost, setkání kolektivní paměti s tou osobní, zasuté vzpomínky, ale i dětská traumata vynořující se ze zapomnění jsou konstantami jeho figurálních děl zachycujících křehkost dětských hrdinů, osamělých i společně si hrajících v anonymních kulisách sídlištních vnitrobloků. Autor se tak dotýká nejen výtvarných problémů, ale i širších aktuálních sociálních, psychických, environmentálních i kulturních souvislostí, jako jsou krize důvěry, psychologické přetížení jednotlivce i systému a mezní situace, po nichž následuje kolaps. Výsledkem záznamů autorovy zjitřené vnímavosti je osobní kódování nejistoty, poetika mnohoznačnosti a také přesvědčení, že právě křehkost a zvýšená citlivost představují kvalitu, která otvírá nové možnosti a proměňuje vidění skutečnosti.