„Planeta Země se pohybovala do té míry, až bylo Slunce vidět jen trochu. V tu chvíli jsem cítil a vnímal tento kontrast. Jak svobodnou krajinu, kde můžeme svobodně žít, tak utrpení lidí např. pod střechou v Baumaxu. Viděl jsem jak rozzuřeného šéfa, tak lidi, kteří si povídají u jezera. Viděl jsem terén tak jasně, že povrch planety mi naznačoval, že můžeme skutečně svobodně žít. Říkal jsem si v tu chvíli: této myšlenky se drž, ale zároveň opusť některé věci a věř v to, že se vše uvede časem do rovnováhy.“
(Jan Harant)

Jan Harant (1984) je malíř srdcem i duší. Jeho dílo se vyznačuje typickou barevností, která velice citlivě zachycuje světlo, díky němuž autor modeluje převážně figurální témata. Expresivní tahy štětcem se v průběhu cyklů uklidňují stejně tak, jako se uklidňuje jeho myšlení a potřeba vyjádření se. Tvorba Jana Haranta vychází pouze a jenom z jeho prožitků a zkušeností. Nenalezneme zde jen všednost a to, co lidé mohou prožívat, ale i vnitřní a intimní momenty, které jsou spojeny s prožíváním nemoci. Se stavem, který malíře dostal do míst, kam se mnoho lidí nepodívá. Na Akademii výtvarných umění v Praze zpracovával v ateliéru Michaela Rittsteina své velké téma, které se týkalo jeho bývalé práce v Baumaxu. Tuto etapu svého života již ukončil a posunul se dál ve své tvorbě i ve své mysli.

V GASK Jan Harant prezentuje dva cykly. Starší cyklus se týká vědomého uzavírání sebe sama před světem, které ve svých dílech vyjadřuje symbolem rytířského brnění, jež ho ochraňuje, ale zároveň velice omezuje. Samotného rytíře můžeme vidět v běžné konfrontaci s lidmi v městské dopravě i s terapeutkou na pravidelném sezení. V nejnovějším cyklu z roku 2019 autor upustil od symbolu rytíře a zobrazuje sám sebe, přičemž se zabývá tématem lpění. Jak v obrazech, tak v osobním životě řeší otázku zbavování se věcí a myšlenek, které nejsou středobodem jeho vesmíru. Ve formě i v obsahu děl je znát potřeba a snaha o naplnění, klid a rovnováhu.