Temná místa budoucnosti / Dark Places of the Future

ENG ↓

Dagmar Šubrtová (*1973)

Temná místa budoucnosti

2020

kombinovaná technika, kov, barvy, přírodní a umělé pigmenty, uhelný mour, popílek, haldovina, písek, 180 * 180 * 35 cm

GASK P 709

Dynamické struktury na povrchu objektu jsou vytvořeny částečně řízenými procesy tekuté hmoty, které imitují chemické procesy v přírodě. Členité kresby v hmotě vyvolávají řadu asociací. Na jedné straně připomínají satelitní snímky povrchu Země nebo vyprahlé krajiny jiných planet, na druhé straně napodobují struktury minerálů v mikroskopickém měřítku. První z objektů ve tvaru mísy, na který posléze autorka navázala celou sérií nazvanou Temná místa budoucnosti, vytvořila na základě vlastního zážitku při pohledu na údolí Roşia Poieni v Rumunsku, zaplavené jedovatým kalem z dolu na měď. Pravidelný osmiúhelník nese mariánskou symboliku hvězdy a vody, a tedy i naděje. Dagmar Šubrtová ve své tvorbě dlouhodobě zaznamenává prolínání mikro- a makrokosmu, stejně jako proměny krajiny v souvislosti s působením člověka, jenž svou činností ovlivňuje globální systém. Při svém pozorování procesů přírody příležitostně spolupracuje s vědci z oblasti přírodních i humanitních věd a ve své tvorbě pak reflektuje křehkost Země ve vesmíru a její neustálé ohrožení z vnějšku i vnitřku. Její autentické pozorování přírodních procesů a způsob práce s materiálem poukazuje v dnešní internetové době moderních technologií k něčemu zcela podstatnému.

Dagmar Šubrtová absolvovala Ateliér skla na Výtvarném institutu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem a Ateliér sochařství na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Je autorkou řady realizací a je také aktivně činná jako kurátorka – založila Galerii Mayrau v bývalém dolu ve Vinařicích u Kladna, vedla Galerii Makráč v Praze na Petřinách a v Kladně, kde žije, se zasadila o zpřístupnění Domu sester Válových veřejnosti.

Dagmar Šubrtová (1973)

Dark Places of the Future

2020

mixed media; metal, paint, natural and artificial pigments, coal dust, cinders, tailings, sand, 180 * 180 * 35 cm

GASK P 709

The dynamic structures on the surface of this object are made using partially controlled processes of fluid matter that imitate chemical processes found in nature. Dagmar Šubrtová’s articulated drawings in physical substance evoke a number of associations. They recall satellite images of the Earth’s surface and the arid landscapes of other planets, but also resemble the microscopic structure of minerals. The first of these objects, made in the shape of a bowl and later followed by the series titled Dark Places of the Future, was inspired by her personal experience of looking over the Roșia Poieni valley in Romania, which was flooded with polluted water from a copper mine. The regular octagon is imbued with Marian symbols of stars and water – symbols of hope. Šubrtová has long explored the interconnection between microcosm and macrocosm, as well as changes in the landscape caused by humankind, whose activities influence the entire global system. In her observations of natural processes, she occasionally collaborates with scientists from the natural sciences and humanities. Her work reflects Earth’s delicate existence in space and the constant internal and external threats it must face. In today’s internet era of modern technologies, her original observations of natural processes and her approach to working with materials highlight fundamental aspects of being.

Dagmar Šubrtová studied glass arts at the Art Institute of Jan Evangelista Purkyně University in Ústí nad Labem and sculpture at the Academy of Arts, Architecture and Design in Prague. She has created numerous works of art and is also active as a curator. Among other things, she founded the Mayrau Gallery at the former Mayrau Mine in Vinařice near Kladno, ran the Makráč Gallery in Prague’s Petřiny district, and worked to make the Válová sisters’ home in Kladno, where she lives, open to the public.