Bez názvu (Krystal I, Krystal II) / Untitled (Crystal I, Crystal II)

ENG ↓

Josef Šíma (1891–1971)

Bez názvu (Krystal I, Krystal II)

1964

olej, plátno, 34 * 40 cm

soukromá sbírka, DO 18 a DO 19

Dva obrázky Josefa Šímy jsou z jeho posledního tvůrčího období poetické abstrakce, v němž dospívá k závěrečné syntéze a neobyčejné duchovní hloubce. Koncentrován do sebe rozvíjí vnitřní univerzum. Zmizely odkazy k mytologii a formám jevového světa, obrazy jsou budovány z geometrizovaných lineárních znaků a z těkavé elementární pralátky hmoty-světla. Není to světlo z vnějšího zdroje, ale vnitřní světlo. Šíma ho však nepojímal jako transcendentní entitu, jako nadpřirozené zjevení, ale jako projev hmoty. Jeho vnímání světla ovlivnily na počátku umělecké dráhy dva vlastní iluminační zážitky. Prvním byla vidina kulového blesku při cestě z Hendaye do San Sebastianu, kterou popisuje tak, že spatřil světlo, které se stalo hmotou. Druhý zážitek byl z Carony: úder blesku za noční bouře mu zprostředkoval vizi jednoty světla. Světlo, které chápal jako tvořivou sílu, se stalo téměř výhradním tématem Šímových obrazů od poloviny 50. let. V letech 1963–1964 rozpracovává v řadě drobných obrazů svoji koncepci prostoru prostřednictvím schématu hyperboly, která vytváří expanzivní, do nekonečna se rozpínající prostor. Do prozářeného pole mezi vrcholy hyperboly vkládá jiný geometrický útvar, pentagram, symbol duchovního řádu.

Josef Šíma žil téměř padesát let ve Francii a bývá tak někdy považován za francouzského umělce. Celý život však udržoval kontakt s českým prostředím. Přispíval do mnoha českých kulturních časopisů a patřil k zakládajícím osobnostem skupiny Devětsil. V Paříži společně s mladými francouzskými básníky založil skupinu Le Grand Jeu. Josef Šíma patří k významným osobnostem evropského moderního malířství.

Josef Šíma (1891–1971)

Untitled (Crystal I, Crystal II)

1964

oil on canvas, 34 * 40 cm

private collection, DO 18 and DO 19

These two paintings are from Josef Šíma’s later period of poetic abstraction, when he achieved a final synthesis and exceptional spiritual depth. Focusing in on himself, he developed his inner universe. There were no more references to mythology or to the phenomenal world; instead, his paintings were now constructed from geometric linear signs and the elusive elemental substance of matter-light. The light did not come from an external source; it was an inner light. Šíma nevertheless conceived of it not as a transcendental entity or a supernatural revelation, but as a manifestation of matter. Early in his career, his perception of light was influenced by two deeply personal experiences. The first was seeing ball lightning on a journey from Hendaye to San Sebastian, which he described as light that had become matter. The second experience was in Carona, when a lightning strike during a night-time storm presented him with a vision of the unity of light. He understood light as a creative force, and it formed practically the only subject of his paintings from the mid-1950s onwards. In 1963–1964, he produced a series of smaller paintings in which he explored his understanding of space through the hyperbola, which creates an expansive, infinitely expanding space. Into the illuminated field between the vertices of the hyperbola he inserted another geometric shape: the pentagram, a symbol of spiritual order.

Josef Šíma spent nearly fifty years living in France and is sometimes considered a French artist. Nevertheless, he maintained contact with the Czech art scene throughout his life. For instance, he contributed articles to numerous Czech cultural magazines and was one of the founding members of the Devětsil artists’ association. In Paris, he joined several young French poets in founding the group Le Grand Jeu. Šíma is one of the most important representatives of European modern painting.