Emil Zavadil (nar. 25. 10. 1936) je svojí profesí architekt. Po ukončení studia architektury na ČVUT pracoval jako zahradní architekt, současně se věnoval užité grafice a typografii, avšak nejvyššího uznání se mu dostává v oblasti výstavní architektury, které se věnuje cirka padesát let. Jeho práci charakterizuje jasný řád, perfekcionalismus a působivý celek. Vedle své profese a dlouhodobého zájmu o fotografii rozvíjí v posledních několika letech naplno své abstraktní uvažování ve volné tvorbě. V ní rezignuje na prostorová řešení a vydává se cestou jemu blízké abstraktní geometrie. Zaujatý eukleidovskou matematikou a geometrií zkoumá v ploše kompoziční vlastnosti a možnosti základních geometrických tvarů, jako je kruh, trojúhelník a čtverec. Základem je jejich variování, které otevírá řadu kombinačních možností, a na základě pokaždé nově nalezeného systému vzniká vždy odlišná struktura ve výsledku harmonického a až překvapivě krásného celku. Otevírá se tak hravě i hluboce dobrodružná cesta tvůrčího a matematicky přesného procesu s neuzavřeným počtem řešení.

Celý proces začíná u autorovy imaginace hry tvarů a následně se uskutečňuje v kresbě. Vzniká systém, který se v pravidelném rytmu opakuje a vytváří síť. Vybarvením určité části plochy se systém proměňuje v nový obraz. V použité barevnosti, která často doplňuje černobílou strukturu a omezuje se na základní červenou a modrou, můžeme stejně jako v použitém základním tvarosloví spatřovat tradiční symboliku duchovní podstaty. Hlavní význam má přitom proces komponování, který můžeme chápat také jako jistou formu meditace. Další fáze tvorby pokračuje prostřednictvím digitálního zpracování, kdy na základě přesných autorových instrukcí k opakování motivu vznikne konečná kompozice ve stanoveném formátu čtverce. Obrazec je v závěru vytištěn náročnou technologií Chromaluxe na kovovou desku.

Výstava zaznamenává proces tvorby ve všech jejích fázích. Nabízí se otázka, co je zde výsledným uměleckým dílem? Kresba, digitálně zpracovaná grafika, tisk na desce, nebo kompozice výstavní instalace? Nejvýstižnější odpovědí je – nikoli výsledné dílo, ale samotný proces. Tím se také Emil Zavadil odlišuje od svých velkých vzorů Jana Kubíčka nebo Stanislava Kolíbala. Minimalistickými prostředky směřuje k různorodosti a bohatosti ornamentu a jeho směřování zůstává otevřené dalším možnostem. Od jednotlivosti postupuje k celku podle určitého řádu směřujícího k harmonii a kráse. Zavadil patří ke generaci, v níž sílil zájem o konkrétní umění jako formu nejčistší abstrakce. Střetává se se světem digitalizace, která mu však není nepřítelem, naopak využívá jejích možností k rozvinutí vlastních myšlenek, systému, pomáhá mu v přesnosti a uplatnění nalezeného řádu. Narůstání neohraničeného celku nabízí obraz hluboce duchovního směřování.

Výstava, která je umělcovým debutem, je uspořádaná k autorovým 85. narozeninám.

Adriana Primusová, kurátorka výstavy

Komentované prohlídky s umělcem a kurátorkou:
v sobotu 27. 11. 2021 a ve čtvrtek 27. 1. 2022 vždy od 15:00