Unikátní výstava Portrét Kóro zachycuje kontinuální a hluboce soustředěnou práci Evy Sakumy. Eva Sakuma (*1975, Praha) studovala na konci 90. let VŠUP v Praze pod vedením Adély Matasové v Ateliéru konceptuální a intermediální tvorby. Dalo by se očekávat, že umělkyně bude vlivem studií a svého školitele tíhnout k experimentálně-objektové nebo dematerializované tvorbě, ta si však osvojila velmi originální neopostmoderní přístup k tradičnímu malířskému médiu.

 

Malířka propojuje svou osobní zkušenost s japonskou krajinomalbou, evropskou pointilistickou fragmentalizací a impresionistickými metodami. Vytváří mnohavrstevnaté průhledy do krajin, interiérů, zátiší i figurálních momentek, které jsou inspirovány vlastními fotografickými záznamy.

Zachycovaná realita je rozložena do několika tematických plánů. Spodní rovina v černobílém či barevně tlumeném provedení se vztahuje ke vzpomínkám, vrchní vrstva s koloristickým zesílením pak přináší další vizuální obsahy v odlišné perspektivě.  Toto velmi pregnantní a téměř nepostřehnutelné mísení jednotlivých obrazových plánů přináší ojedinělé prostupy do paralelních světů, které můžeme sledovat souběžně. Motivy japonských zahrad či pivoňkové květeny jsou podmanivě akcentovány bohatě zdobenými zlatými rámy, jakožto okny do jiné dimenze. Fascinováni viděným a vědomi si iluzivnosti malby zažíváme neobvyklou až spirituální diváckou zkušenost. Kontemplativnost a intimitu děl silně umocňuje bodový rastr s chvějivým efektem, jenž atmosférizuje tajemnost zobrazovaných scenérií. Z maleb intenzivně vyzařuje nejen senzitivní ženská energie, ale i klid a vyváženost.

Portrét kóro je totožný s názvem centrálního obrazu zachycujícího japonskou kadidelnici, jakožto esenciální symbol japonských tradic. Černou tabuli uvnitř kavárny s vazbou na výstavní prostor Café Fatal pak Eva Sakuma popsala výčtem svých oblíbených hudebních skladeb, které ji při dlouhých hodinách malování provázejí.