Alena Kučerová (*1935) patří od počátku šedesátých let 20. století k nejvýraznějším osobnostem českého umění. Vnesla experiment a novátorství zejména do oblasti grafiky, a to i ve světovém měřítku. Základním stavebním prvkem jejích prací byla od počátku struktura a bod. Nejprve spojovala suchou jehlu, lept a perforovaný tisk, až se v polovině šedesátých let stává perforace jejím hlavním vyjadřovacím prostředkem a díla získávají nové prostorové a světelné kvality. Tiskařskou matrici z perforovaného plechu představuje jako samostatný objekt. Před koncem šedesátých let vstupuje do díla Kučerové také na určitou dobu barva. Přestože zpočátku směřovala ke konstruktivnímu výtvarnému projevu, po polovině šedesátých let se jí hlavním námětem stává figura (většinou ženská) a krajina, které jsou spojovány s konkrétní prožitou situací. Zobrazováním člověka a krajiny se dotýkala osobně niterných motivů a prožitků přírody. Po roce 1996, kdy byla nucena opustit svůj pražský ateliér a ztratila možnost pracovat na tiskařském lisu, se její tvorba proměnila. Experimentovala však nadále s materiálem ve formě asambláží a výšivek, v nichž krajina a prostředí venkova nabyly nového významu. Napětí mezi abstraktním a konkrétním zobrazením však i nadále zůstává jedním z příznačných rysů Kučerové tvorby.

Výstava představuje výběr z jejích prací a cestu od perforovaného bodu po asambláže z posledního tvůrčího období. Je uspořádána společně s výstavou Dalibora Chatrného (1925–2012), zaměřenou na jeho práce spojené s perforováním papíru a procesy prosakování. Stejně jako Kučerová byl experimentátorem a pozorovatelem přírody. Oba pracují s perforací materiálu, průniky světla a iluzí prostoru, a ačkoli jejich výtvarný jazyk vykazuje určitou podobnost, jejich přístupy se liší. Zatímco Chatrnému jde o proces zkoumání, Kučerová používá perforovaný bod či barvu jako výrazový prostředek k dosažení výsledného účinku díla. Každý svým originálním přístupem a vztahem ke krajině směřuje k hlubšímu poznání světa.

 

Alena Kučerová se narodila 28. 4. 1935 v Praze. Absolvovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, ateliér Antonína Strnadela (1959). V letech 1961–1965 byla členkou skupiny UB 12, s níž vystavovala od roku 1962, od roku 1992 je členkou Umělecké besedy. V roce 1965 získala první ocenění, čestné uznání na IVe Biennale des Jeunes v Paříži, a pravidelně se pak účastnila mezinárodních bienále grafiky po celém světě. V době normalizace ztratila v Československu možnost oficiálně vystavovat, ale obesílala zahraniční přehlídky, kde získala řadu dalších ocenění. První samostatnou výstavu měla v roce 1965 v Galerii na Karlově náměstí v Praze, kde také poprvé vystavila společně s otisky i jejich matrice jako samostatný objekt. Její tvorba je zastoupena v předních českých i světových sbírkách.

Díla na výstavě pocházejí ze sbírek GASK i soukromých a institucionálních zápůjček.

Poděkování patří rodině Aleny Kučerové, Galerii Pecka, Galerii umění Karlovy Vary, Galerii Závodný Mikulov, Galerii Dolmen, rodině Macháčkové a dalším soukromým sběratelům.

Doprovodný program:

  • 10. 12. 2025 GASK mini – Lektorské centrum GASK
  • 7. 2. 2026 GASK rodinám – mezigenerační výtvarný program, Lektorské centrum GASK
  • 24. 1. 2026 od 17 hodin komentovaná prohlídka s kurátorkou Adrianou Primusovou

Pro více info sledujte sociální sítě GASK.