Jana Kasalová čte mapy jako beletrii. Už téměř tři desetiletí průběžně a soustředěně zkoumá možnosti jejich interpretace i různé přístupy k odkrývání skrytého i k tlumočení zjevného poselství kartografie do výtvarné řeči. Vedle léty a oborem kodifikované praxe usilující o objektivní dokumentaci území, v němž žijeme, v nich nachází i různé stopy a svědectví spirituálních, společenských a historických událostí, které ji inspirují k osobité verzi cestování „prstem po mapě“ – k vlastnímu proměřování a zaznamenávání příběhů kulturní krajiny. Posledním výsledkem těchto hlubinných ponorů do map a atlasů je další z položek její subjektivní kartografie, portréty krajů a zemí, které nazývá Geoanatomie.
Její práce je založená na dialogu s prostorem – ať už skutečným, nebo jen kartograficky schematizovaným. Jana Kasalová mapu zkoumá, odděluje její vrstvy, vstupuje do nich a znovu je skládá – jako by se ji učila nazpaměť. Jako by procházela historií, bloudila po vrstevnicích, následovala toky řek a hraničních linií a poslouchala, co jí krajina vypráví. Geoanatomie jsou pro ni způsobem, jak uchopit území z velmi osobní perspektivy, zachytit ho jako živý organismus. Krajina viděná jejíma očima a vnímaná srdcem se proměňuje v pulsující bytost – člověka, zvíře, přízrak; je tělem, jehož životní rytmus se propisuje do chvějivých vrstev a struktury kreslených sítí a linií. Ukládá do nich emoce, vztahy a představy, jež se vymykají jakýmkoli kartografickým záznamům, ačkoli z nich vycházejí. „Mapy skládám intuitivně, zrcadlově, a vzniká tak symetrický obrazec připomínající Rorschachův test, tedy i já testuji, co divák vidí, a pokaždé je to něco jiného. Stejně jako u testu psychologického, mozky, mraky, pohlavní orgány… Důležitou součástí celého procesu je hra s měřítkem,“ říká o vzniku děl i výsledcích své práce autorka. Geoanatomie totiž vycházejí nejen z měřítka map, ale i z kánonu lidské postavy, a tak i jejich výška – 200 cm – je odvozena od výšky lidské figury.
Jednoznačnost hraniční linie jejích portrétů území a států mizí s tím, jak se kontury zmnožují, překrývají, obracejí a zhušťují. Autorka je kreslí tužkou, pastelem, používá zlato i fosfor, který v temnotě září, spojuje snahu o přesnost linie s uvolněným rukopisem a barevnými akcenty. V magickém prolnutí s pohybem – projekcí a animací – její Geoanatomie skutečně ožívají. Jako by posouvala zemskými deskami a mezi nimi objevovala zapomenuté kontinenty a jejich pradávné obyvatele: hledí na nás, hýbou se, násobí a větví se v nich linie podobné schématům krevního oběhu nebo nervového systému, symetrické barevné akcenty evokují fungující párové orgány. Oslovují nás z neznámého území mezi geografií a anatomií, mezi skutečným a imaginárním. Mapa jako iniciační bod je autorkou transformována a stává se zároveň tělem, portrétem i krajinou, jejíž hranice se mění v bytosti i příběhy. Fluidní prostor děl oživovaných projekcí evokuje prvotní chaos, z něhož se řád, hranice i pravidla teprve zrodí. Imaginárnímu cestovateli následujícímu autorku tak nezbývá než místo kompasu užít intuice a imaginace a spolehnout se na sílu asociace a emocí.
Jana Kasalová (1974) je multimediální umělkyně – věnuje se práci s papírem, kresbě, performance i videoartu. Stěžejními tématy její práce je paměť evropského kulturního prostoru v horizontu času (mapy či krajiny v kartografické podobě) a tělesnost – lidská i zvířecí – a jejich vzájemné interakce.
Česky
English
