Intermediálního umělce Jaroslava Prokeše (*1977) a vizuální umělkyni a sochařku Petru Vlachynskou (*1981) přivedlo k výstavní spolupráci nejen společné pedagogické působení na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci, ale také obdobný náhled na umělecké uchopení prostoru, prostředí či na reflexi architektury vedoucí často k senzitivním intervencím. Tyto vstupy přímo reagují na konkrétní galerijní místo formou site-specific instalací.
Autorské sladění Prokeše a Vlachynské dalo vzniknout výstavnímu projektu K dispozici, reflektujícímu architekturu chodeb jezuitské koleje a solitérní místnosti Projectroom, což je zaklenutá čtvercová místnost u bočního vchodu do GASK s pohledem na město. Již v názvu cítíme paradox minimalistické mnohoznačnosti. K dispozici můžeme chápat buď jako ustálené spojení ve smyslu „být tady a teď někomu nápomocen“, anebo v druhém plánu porozumět významu v duchu poznámky pod čarou – to jest vyjádřit se k uspořádání, členění či rozvržení dispozice v rámci daného prostoru.
Výstava K dispozici zastřešuje společné tvůrčí úsilí obou umělců, přitom však každý přistupuje k formálnímu a tematickému řešení expoziční výzvy z poněkud jiného východiska, jež odráží jejich individuální směřování i zkušenosti.
Jaroslav Prokeš konceptuálně prověřuje prostředky site-specific instalací s důrazem na maximální redukci. Prostřednictvím široké škály médií dlouhodobě tematizuje svébytné vlastnosti prázdna v umění, dematerializaci díla či ztrátu informace v něm. V Projectroomu uplatnil tyto principy instalací Vzhledem k okolnostem, která odvrací pozornost diváka od dominujícího červeného pódia umístěného do středu místnosti, a to kvůli změně pozice návštěvníka vstoupivšího na toto molo. Změněná pozice přiměje pozorovatele vnímat prostředí z jiné perspektivy, vyhlédnout z oken nebo zaostřit na jemnou linku, která neznatelně ve výši očí obkresluje vytyčený prostor. Prokeš tak velmi lapidárně přináší nový kontemplativní zážitek tím, že nechává promlouvat místnost v její momentální časoprostorové existenci.
Na tento reverzibilní počin navazuje autor reduktivní videoprojekcí Vzhledem k horizontu. Zde sledujeme na bílém pozadí mizející a znovu se vynořující temný horizont jako možné rozjímání nad bytím a nebytím, vyprázdněním a naplněním, nádechem a výdechem.
Petra Vlachynská zpracovává galerijní instalaci ze sochařské pozice. Zúročuje své předchozí zaujetí a zkoumání, které vyústilo v minimalistickou sérii terčů a soustředných kruhů, jakoby v reakci na předešlé figurální zakázky. Autorka si uvědomuje, že oproštění forem vyžaduje maximální koncentraci a pozornost. S tímto nasazením pojednává i galerijní chodbu, kde do čela umísťuje černý kruhový objekt akcentující horizontální osu. Toto ohnisko upomíná na osazování křesťanských symbolů a ikon. K zesílení celkového účinku začleňuje ambientní zvukovou instalaci jako pohyblivou audio sochu složenou ze čtyř sekvencí nahrávek písku sypajícího se v kruhu. Zvuk roztočených pískových zrn v komunikujících repeticích evokuje plynutí času, pomíjivost, křehkost, zároveň i neudržitelnost, tíhu a zhroucení. Tyto experimentální samply vizuálně umocňují autorčiny jemné procesuální kresby.
Site-specific projekt K dispozici vstupuje do prostoru jezuitské koleje s respektem k jeho duchovní i kulturní historii, a přesto důrazně a inovativně transformuje zažité stereotypy vnímání genia loci.
Komentovaná prohlídka s umělkyní a kurátorkou: 4. 11. od 14.30 a 9. 12. od 15.00.