Výstava Strůjci války představuje v retrospektivním pojetí mnohovrstevnatou multimediální tvorbu ostravského umělce, „kabaretního“ performera, kurátora a vysokoškolského pedagoga Jiřího Surůvky (nar. 1961 v Ostravě).  Tato nepřehlédnutelná osobnost vstoupila živelně do uměleckého prostoru v 90. letech 20. století. Surůvkovo přímé osobní nasazení označila kunsthistorická dvojice Jiří a Jana Ševčíkovi za jakýsi „dada-body-art“. Svéráz ostravské vizuální scény na svém tažením nedobyl pouze Prahu, ale dosáhl i širšího mezinárodního věhlasu. Smršť umělcových aktivit počíná založením umělecké skupiny Přirození (1989), považované za autentické jádro severomoravského výtvarného dění. Osobitý performer inicioval vznik dočasného kabaretu Návrat mistrů zábavy (1998), podílel se na založení mezinárodního festivalu performance Malamut (1994- současnost), stál před i za výstavním projektem Kolmo k ose. Aktivizoval rovněž performativní dvojici Předkapela Lozinski, která se později rozrostla do trojčlenky František Lozinski (J. Surůvka, P. Lysáček a F. Kowolowski). V roce 2001 pak reprezentoval české a slovenské umění na benátském bienále (spolu s Ilonou Németh).

Název Strůjci války odkazuje k stejnojmenné dnes již ikonické sérii digitálních koláží vzniklých v období 1996–2020, inspirované americkým časopisem Life z roku 1939, v němž byly uveřejněny fotografie z bojiště v době, kdy nacistické Německo napadlo Polsko. Současně o pár stran dále publikace vybízela své čtenáře sloganem „play with your food“, aby si ze zeleniny a ovoce poskládali veselé obličeje, figurky či zvířátka dle návodných ilustrací. Surůvka nekompromisně staví na tomto naprosto absurdním kontrastu. Na pozadí tvořeném obrazy reálných válečných hrůz implantoval obskurní postavy pana Hrušky, Pomeranče či Hrozna v zaníceném gestu koncertních mistrů. Tyto sugestivně drsné kompozice počítačových airbrushů vytiskl na syntetická plátna reklamních citylightů, čímž formálně podpořil silné obsahové vyznění děl. Kolekci Strůjci války doplňují i obdobné laděné digitální tisky pracující s masmediálním, pop-artovým mixem zesměšňujícím pokrytecký konzumentarismus, politickou propagandu a válečnou mašinérii (např. díla Ostrý dívky, Sudentland atd.).

Další silnou linií výstavy jsou objekty a instalace tematicky vázané na Surůvkův antimilitaristický aktivismus reflektují lidskou malost, povrchnost a tragikomičnost. Instalace Otcovství či Mateřství představí v genderově vyvážené kontrapozici polidštěné komiksové postavy Batmana a Batmanky v roli starostlivých rodičů. Dostojevsko-hitlerovský objekt Můj boj sebeironicky odkazuje k zvrácenému evropskému intelektualismu. Protiváhu monumentálních instalací náladově dokreslují komorní shluky kýčových předmětů v ready-made stylizaci. Třetí poloha vystavených prací se zaměřuje na kontinuální performerské působení autora. Prezentované velkoformátové tisky jsou fotografickým záznamem Surůvkových skečů a výstupů. Jejich častým protagonistou je rozzlobený teplákový Batman z Ostravy nebo falešný policista v ukrajinské uniformě. Na snímcích z performancí lze spatřit i umělecké akce skupin Předkapela Lozinski a František Lozinski nebo vystoupení na festivalu Malamut. Dokumentační série je úzce propojena s výběrem videí v Blackboxu, kde se divák může naladit na autorův burleskní kabaret v duchu theatra mundi.

Přestože mnohé z prací jsou staršího data, nabývají na naléhavé aktuálnosti ve světle společensko-politické situace současného světa. Vystavená tvorba na nás sice v prvním okamžiku může bezděčně působit svěže nekorektně, odlehčeně a humorně, ale jen do té chvíle, než si uvědomíme její hlubší, skutečný obsah a podstatu. Pobavený úsměv nám tuhne na tváři, neboť nám dochází, že hledíme do zrcadla komplikované doby, v níž jako už tolikrát v minulosti vyplouvají na povrch nejtemnější stránky lidské povahy – touha po moci a majetku a bezskrupulózní využití válečného násilí a tyranie na cestě k dosažení těchto cílů.