Při hledání vhodné osobnosti pro jeden ze stěžejních uměleckých projektů oslav 30. výročí zapsání města mezi památky UNESCO padla společná volba obou organizátorů – města Kutné Hory a Galerie Středočeského kraje – na umělkyni Kateřinu Šedou. Její mezinárodní renomé, dlouhodobá koncepční práce s městskými komunitami, originalita a v neposlední řadě humor a ironie, které jsou nedílnou součástí její v domácím i zahraničním kontextu oceňované práce, byly příslibem, že projekt, jímž Kutná Hora uzavře rok oslav, bude patřit k jeho vrcholům. Nejen proto, že nabídne běžným obyvatelům města výjimečný koncept a možnost aktivně se na něm podílet. Autorčiným záměrem tradičně spojeným s participativní prací s městskými komunitami je i rozvojový potenciál akce – výzva k převzetí pomyslné štafety v následujících letech a k vytvoření nové tradice, která by mohla spojovat Kutnohoráky napříč městskými obvody i sociálními vrstvami.

Projekty Kateřiny Šedé se jen s obtížemi vejdou do obvyklých uměleckých „škatulek“; její práce je jedinečná a o jejím renomé svědčí nejen zahraniční stipendia a oficiální ocenění (z českých např. Magnezia Litera nebo Architekt roku), ale i velký ohlas u nejširší veřejnosti, na kterou její akce cílí především. Zaměřuje se na propojení výtvarného umění a sociální architektury; obvykle vychází ze situace konkrétního místa, jeho silných stránek i problémů. Výstup v podobě umělecké akce pak často hledá odpověď na otázky, které vyplynuly ze specifik prostředí a není výjimkou, že nezáměrně otvírá i různé Pandořiny skříňky, jejichž obsah – zjeven veřejnosti – je nejen nečekaným a překvapivým přínosem akce, ale někdy též „hořkou pilulkou“ či „kukaččím vejcem“ projektu.

Stejně jako na mnoha jiných místech i v Kutné Hoře předcházel stanovení definitivní podoby akce intenzivní výzkum v terénu. Kateřina Šedá ve městě v průběhu roku 2024 pobývala, studovala místní historii i reálie a vedla desítky rozhovorů se zástupci místní komunity – s členy sdružení a spolků zastupujících nejrozmanitější skupiny obyvatel. I zde se opakovaly stesky a výhrady, které jsou typické pro mnohá další historická města – oddělení obyvatel vnitřní a vnější části města, nefunkční komunikace a váznoucí spolupráce mezi spolky a organizacemi, problémy, které přináší turistický ruch a přesvědčení, že historické centrum města patří dnes víc turistům než domácím. Zároveň ale poměrně významná část Kutnohoráků vnímá centrum města jako architektonický klenot, jehož kulturní a relaxační potenciál nedokáže dobře využít.

Na základě průzkumu i zkušenosti (připomeňme její projekt UNES-CO který v roce 2018 tematizoval vylidňování historických center v Českém Krumlově a italských Benátkách) se Kateřina Šedá rozhodla projekt realizovat v adventu. Vánoce totiž – ač bychom si to přáli, rozhodně nejsou pro většinu z nás obdobím klidu. „Shon, nakupování, úklid, přejídání, stres z návštěv, a nakonec i hádky s rodinou. Místo sdíleného času běžíme maraton povinností ještě rychleji a nakonec zjistíme, že ani společný čas nesdílíme. Proto jsem pro období adventu navrhla akci, v níž jsem chtěla obyvatele Kutné Hory skutečně zastavit, vytrhnout je z každodenní rutiny a vzájemně spojit jejich rozdílné světy,“ říká k hlavní myšlence autorka.

Její Cestovní kancelář ŠŤASTNÍ A VESELÍ nabídla Kutnohorákům adventní projekt s mírně ironickým podtextem: „vánoční zájezd do vlastního města“. Její motivací bylo účastníkům odlehčit v předvánočním shonu a otevřít prostor pro setkání místních z co nejrůznorodějších skupin. Přivést je k jedné společné aktivitě, na níž se budou přirozeně podílet. A tak vznikla série zájezdů se vším, co k tomu patří – s autobusem, programem, průvodci i společnými zážitky. Do tvorby společného programu se postupně zapojil velký počet místních organizací, spolků, restaurací i obchodů, které své služby poskytli – jakožto Kutnohoráci Kutnohorákům – zdarma. Zapojilo se vedení města, obě dvě galerie, muzeum, farnosti, různé spolky, ale úspěchu akce významně přispěli i místní ubytovatelé, restaurace, živnostníci, ale i jednotlivci. A to nejen ti aktivní, ale i ti, kteří zdánlivě neměli dosud o podobné akce zájem. „Cílem je, aby se místní podívali na své město novýma očima, jako turisté. A hlavně, aby se potkali jako sousedé, kteří spolu sdílejí jeden prostor a nyní mohou sdílet i společné zážitky – ač se dosud často míjeli,“ dodává autorka.

Tato slova lze zároveň pokládat za součást obecného poselství projektů Kateřiny Šedé. Když trochu paradoxně (aniž by vyprojektovala nebo postavila jedinou stavbu) v roce 2017 získala titul Architekt roku, v odůvodnění předsedy poroty architekta Josefa Pleskota stálo: “To, co dělá Kateřina Šedá, to není architektura. Kateřina se zabývá vztahy mezi lidmi, a to je to, z čeho architektura vyrůstá. Je to nesmírně důležitá činnost a architektky a architekti by ji měli znát.” Teď jsme se s ní a jejím týmem měli možnost po dva měsíce potkávat v Kutné Hoře a byla to pro většinu z nás zkušenost v mnoha ohledech nevšední, intenzivní, přínosná a velmi zajímavá. Spojila aktivní „hráče“ s místními „turisty“, vytvořila zdánlivě jednoduchý formát akce, kterou nabízí do budoucna městu i jeho obyvatelům k opakování v nejrůznějších podobách a improvizovaných variantách. Na stole je mnoho možností, ale taky mnoho otázek. Vedení města v současné době znovu obrací pozornost k strategickému plánu rozvoje města – důležitému dokumentu, který by mohl ( a měl) výrazně ovlivnit kvalitu života jeho obyvatel. Je otázkou, jakou roli v něm bude hrát kultura, umění i občanské aktivity a zda se město chopí inspirativní lekce a dokáže plně využít potenciál probuzený projektem ŠŤASTNÍ A VESELÍ Kateřiny Šedé.

V neděli 22. března se těšíme se všemi organizátory, partnery, účastníky i s vámi všemi z řad veřejnosti na premiérovou projekci dokumentárního filmu o projektu v kině Modrý kříž a na setkání a diskusi s Kateřinou Šedou, jejím týmem a hosty v Kongresovém centru GASK.

Setkání bude více, termíny všech projekcí a diskuzí včetně možnosti registrace najdete zde: https://www.stastniveseli.cz/

Sledujte informace také na www.katerinaseda.cz a našich sociálních sítích.