Výstavou ke 100. výročí narození Libora Fáry (12. září 1925 – 8. března 1988) připomíná GASK grafickou část tvorby jednoho z nejvýraznějších českých umělců druhé poloviny 20. století. Věnoval se malbě, kresbě, koláži, asambláži a objektové tvorbě, jako scénograf a kostýmní výtvarník spolupracoval se soudobým divadlem. Současně vynikal svojí nezaměnitelnou knižní i časopiseckou grafikou a typografií. Postupovala a rozestupovala se ruku v ruce s jeho širokým intelektuálním rozhledem a vhledem do dalších uměleckých oborů, mezi nimiž dominovalo divadlo, ale patřily k nim i hudba, výtvarné umění či literatura.

Základy typografie získal Libor Fára u Jaroslava Švába na škole Officina Pragensis, kde studoval v letech 1942–1944. Poté pokračoval ve studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliérech Emila Filly a Františka Muziky (1945–1951). Patřil do skupiny Spořilovských surrealistů a podílel se na vydávání ineditního sborníku Zvěrokruh (1951). Přátelil se s Mikulášem a Emilou Medkovými, Josefem Istlerem, Karlem Teigem či Vratislavem Effenbergerem. Surrealismus, koláž a fotografický obraz se staly východiskem jeho typografické tvorby. Pro divadlo začal pracovat zhruba od poloviny padesátých let. V šedesátých letech spolupracoval s režisérem Janem Grossmanem v Divadle Na zábradlí a pro jeho inscenaci hry Alfreda Jarryho Král Ubu (1964) vytvořil scénu, kostýmy i propagační tiskoviny. Poté do roku 1976 vytvářel většinu výtvarných řešení této scény. V letech 1965–1981 také spolupracoval s Činoherním klubem – s Jaroslavem Vostrým, Janem Kačerem, Ctiborem Turbou, Borisem Hybnerem. Navrhl řadu plakátů, v nichž využíval fotografii: spolupracoval přitom s Miloněm Novotným nebo Miroslavem Jodasem. Přátele měl ovšem mezi fotografy celý život – patřili mezi ně např. Emila Medková, Miroslav Hák nebo Josef Koudelka – a fotografický motiv se stal rozpoznávacím znakem jeho typografie. Volné fotografie Josefa Koudelky používal na obálkách časopisu Divadlo, který upravoval v letech 1958–1970. Jeho radikální vizuální zásah, otočení podlouhlého formátu do horizontální polohy, předznamenal novou éru periodika. Pro Divadlo Na zábradlí i Činoherní klub Fára také navrhl až donedávna používaná loga s nadčasovou platností. Věnoval se i filmovému plakátu, mezi lety 1963 a 1979 jich vytvořil dvacítku.

První samostatnou výstavu volné tvorby měl Fára v roce 1957 v Galerii Československý spisovatel v Praze. Text do katalogu napsal Jan Grossman. Katalogy a pozvánky výstav si upravoval sám. Další výstava, nazvaná Hrací stoly, následovala až za deset let a uspořádala ji Ludmila Vachtová v Galerii na Karlově náměstí v Praze. Následující výstava Stop-time v roce 1969 ve Špálově galerii v Praze už předznamenávala období normalizace, během kterého mu bylo umožněno vystavovat už jen sporadicky. Současně se Fára věnoval úpravě výstavních katalogů svých uměleckých přátel, stejně jako instalacím výstav. Je např. autorem grafického řešení 2. výstavy skupiny Máj 57 (1958), jejímž členem byl. Jako základní výrazový prvek tehdy použil výhradně písmo.

Souběžně se svojí volnou tvorbou se Fára věnoval grafickým úpravám knih a ilustraci. První vznikly na konci padesátých let pro Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, přejmenované v r. 1966 na Odeon, a pro nakladatelství Československý spisovatel. V Odeonu se podílel na podobě několika edičních řad (mj. detektivky 3x…), jeho jméno zůstalo spojeno s malým čtvercovým formátem dvou edic Současné světové umění a Umělecká fotografie. V oblasti umělecké fotografie vznikly další edice i samostatné publikace, na nichž spolupracoval se svojí ženou, historičkou umění Annou Fárovou, např. Osobnosti československé fotografie ve sbírkách Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. První v této řadě byla významná monografická výstava Františka Drtikola v roce 1972. V první polovině sedmdesátých let také systematicky spolupracoval s Národní galerií v Praze na řadě výstavních katalogů.

Fára, známý svým zaujetím pro jazz, byl dobře poučen v dějinách hudby a zevrubně obeznámen s moderní klasickou hudbou. Vedle jednotlivých hudebních publikací vytvořil pro Supraphon dvě ediční řady: Hudební profily (přinášela portréty skladatelů) a Lyra (byla věnována interpretům), jejichž čistou, oproštěnou úpravu opět dynamizoval černobílou fotografií. Současně navrhoval obaly k vinylovým deskám pro Gramofonový klub Supraphonu.

Za svoji práci získal celou řadu ocenění. Jeho grafické návrhy se vyznačují nezaměnitelným výtvarným jazykem a odkazují k jeho volné tvorbě. I v typografii využíval cyklický princip variující a modifikující fragmenty a výřezy konstantních vizuálních znaků: Vycházel z techniky koláže reagující na fotografický obraz, který prostřednictvím geometrických prvků zapojoval do stále nových rytmických uspořádání. Fárovo dílo s jeho širokým přesahem do dalších oblastí umění tak představuje příklad neúnavné výtvarné iniciativy, jejíž totožnost je výrazem individuálního tvůrčího stylu.

Za spolupráci a zapůjčení materiálů děkujeme Gabině a Isabele Fárovým.

Za zapůjčení knih a katalogů děkujeme Archivu výtvarného umění – https://cs.artarchiv.cz/.

DOPROVODNÝ PROGRAM:

Sobota 13. 9. 2025:
16 hod. / komentovaná prohlídka výstavy
17 hod. / vzpomínkový pořad k výročí Fárova narození