„Hledím-li na bohatou krajinu, není důležité znát její stavbu, ale vědět, proč každá myšlenka mnohosti odpadá a je nahrazena klidným pocitem jednoty.“
Ralph Waldo Emerson, ze sbírky esejů Příroda a duch
Výstava Země taje nebo Zemětaje, jak by asi malířský koncept Lindy Klimentové pojmenoval německý básník nonsensové poezie Christian Morgenstern, přináší do Café Fatal environmentální téma formou introspekce a sebepoznávání. Nejedná se však pouze o umělecký aktivismus, ale o výsledek dlouhodobého směřování umělkyně, kterou krajina a propojení s ní provází již od dětství. Ač dítětem velkoměsta, přesto nebo právě proto vždy tíhla k přírodě, jako ke zdroji moudré tajemné síly nabízející ochranu a útočiště těm, kteří s respektem a pokorou chápou, že jsou její nedílnou součástí.
Transformační dobou, v níž autorka ještě více prohloubila své malířské obsahy, bylo nelehké období covidu. Čas děsivého viru, jenž způsobil globální paralýzu na poli vzdělávání, kultury, ekonomiky a celkově společensko-politického dění s nedozírnými dopady, které pociťujeme dodnes. To mnohé vedlo k revizi vlastních hodnot a postojů. Také Klimentová vnímá nové konstelace ve vztahu k rodině, zemi a světu. Začala se zabývat prostorem, v němž se člověk nachází a pokouší se nalézt vnitřní stabilitu. Ať už je to v tělocvičně mezi cizími lidmi na lekcích jógy, kde přes zklidnění těla hledá uzemnění a sebeharmonizaci, nebo při „obyčejné“ práci na rozlehlé zahradě, kde pečuje o ovocný sad a kde také pěstuje zeleninu. Důležitým obrazotvorným elementem, jenž se silně promítl do její tvorby, je princip zrcadlení ve vodě či na pozadí horizontu. Ten však nemá pouze odrážet viděné, ale má vytvořit situaci pohledu z druhé strany a reflektovat tak prožívání další dimenze volné krajiny a zkušenost s ní.
Autorčina touha postihnout naši existenci v její transcendenci ústí do propojení bukolických výjevů a lidské figury. Prolnutí člověka a přírody poprvé představila na výstavě Já jsem to jezero, já jsem ten les (2022) v Galerii Vltavín v Praze, další prezentace s tímto zaměřením proběhla v loňském roce v pražské IN Galerii na výstavě Rozhraní.
Země taje je tedy volným pokračováním předchozího malířského výzkumu se zašifrovanou siluetou v plenéru. Obsahuje esenci tří zásadních autorčiných okruhů, již dříve prověřovaných a vzájemně se prolínajících. Za prvé jsou to krajinné scenérie rozpůlené vodní hladinou či horizontem (např. triptych Ozvěny hladiny nebo Skryté břehy). Druhé téma se váže na děje spojené s rodinou při pobytech na chalupě v Posázaví či v jižních Čechách (obrazy Pramen, Louže a další). Třetí je linie existenciální a současně surreálně-metaforická, dotýkající se základních otázek lidského bytí: odkud jsem, kdo jsem a co to má všechno znamenat v perspektivě všeobjímajícího univerza (obrazy Nokturno – místo doteku, Vrstevníci, Gaia odpočívající, Obíhající tělo I, II…).
Na výstavě se objeví přibližně patnáct pláten postupně vznikajících od roku 2022 a dokončených v letošním roce. Díla čerpají z autorčina mnohaletého pozorování a úvah o vlastním bytostném filosofickém ukotvení. Předkládané obrazy tak přinášejí citlivé atmosférické výjevy vzdálených obzorů či detailních záběrů míst jakýchsi zvnitřněných krajin. Jejich jemný světelný kolorismus zprostředkovává prožívaní přítomného času na Zemi s vědomím cyklického opakování naší historie. K vidění budou jak finální malby, tak drobnější skici demonstrující komplexní uvažování o mystériu existence a koloběhu života i nebytí.
Malířka Linda Klimentová (1977) žije a tvoří v Praze a v jižních Čechách. Vystudovala pražskou Akademii výtvarných umění v ateliéru malby Michaela Rittsteina v letech 2000–2006. Absolvovala stáž na Universidad de Castilla-La Mancha ve španělské Cuence. Svou malířskou zkušenost opírá o znalost evropské malby přelomu 19. a 20. století. Do své práce integruje různé stylové a filosofické tendence, jež se zaměřují na hlubší vnímání světa, s akcentem na přírodu a člověka. Na těchto základech si vybudovala vzdušnou akvarelovou techniku, kterou přenáší do akrylové malby. Autorčino průzračné až éterické pojetí dobře vyjadřuje neurčitost a neuchopitelnost vzpomínek, snů a vnitřních obrazů či představ o realitě. Linda Klimentová, věnující se tradičními médiu malby, přináší svou tvorbou svěží generační výpověď o nové citlivosti vůči krajině a nejbližšímu okolí s důrazem na propracovanou barevnost a světlo. Nabízí tak cestu k usebrání a zklidnění v nestabilní době současného digitálního věku.
Doprovodný program:
- 31. 5. 2025 / 16:30 – Komentovaná prohlídka s umělkyní a kurátorkou
Česky
English
