Markéta Váradiová (*1973) je umělkyně pracující se širokou škálou materiálů, technik a médií v konceptuálním a site-specific kontextu. Ve své tvorbě inklinuje ke geometrickému minimalismu, jenž vychází z redukce přírodních forem. Od konce 90. let je pravidelně zařazována do kolektivních přehlídek mladého umění, samostatně vystavuje a také se aktivně účastní sochařských sympozií doma i v zahraničí. Její umělecké formování zásadně ovlivnily a ovlivňují severní Čechy, kde nejen prožila svá vysokoškolská studia, ale kde i nadále pedagogicky působí na Fakultě umění a designu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem.
Denní snění představuje multimediální projekt inspirovaný historickým prostředím jezuitské koleje a přilehlých zahrad. Autorka se však nevrací anachronicky do minulosti, ale s přítomným vědomím toku času a prostřednictvím „nových médií“ vytváří objekty a instalace pracující s fyzikálními jevy a procesy. Ty využívá pro utváření specifické iluzivní vizuality podporující divákovu imaginaci. Prostřednictvím této hry rozkrývá další úrovně prostoru či místa. Zdánlivě nesourodými instalacemi, které jsou součástí projektu Denní snění, artikuluje umělkyně nejednoznačné rozpoložení, kdy se člověk nachází ve stavu mezi zaostřeným vědomím a neukotveným bezbřehým sněním, kdy vyplouvají na povrch zasuté obrazy a představy uložené hluboko v našem nevědomí.
První instalace Tváře anděla v barokním sklepení metaforicky aluduje psychoanalytické učení C. G. Junga a symbol jeskyně, kterým se slavný švýcarský psychiatr často zabýval. Autorka stejně jako Jung vnímá jeskyni, zde sklepení, jako nevědomou mysl – místo, kde jsou skryty myšlenky, emoce a vzpomínky. Současně sklepení považuje za archetyp temnoty a tajemství, jenž v sobě nese i potenciál transformace a sebepoznání.
Psychedelická videoprojekce mutujících hmyzích hlav znásobených v odrazech nainstalovaných zrcadel vzbuzuje pocit metamorfózy, jehož navozením se Váradiová pokouší nabídnout společný zážitek a simulaci ponoru do hlubin vlastní psychiky. Snaží se tak odhalit potlačené nebo pozapomenuté aspekty sebe samé. Videoprojekci Tváře anděla na přilehlé chodbě doplňují a celkový účinek zesilují osmiúhelníkové objekty – Tváře anděla I–III – s centrálním motivem hlav sociálního hmyzu, evokujícím plástve jakýchsi arteficiálních superorganismů.
Druhá instalace Dvojník II mnohovrstevnatě pracuje nejen se vzdálenou přítomností jezuitského řádu, ale i s naší identitou. Skleněný oltář v prostoru barokních lázní zrcadlí své zrekonstruované okolí a ožívá především před publikem. Umělkyně zde opět uplatňuje nejednoznačné čtení reality, navozuje znejisťující vizuální situace a dotýká se základních lidských otázek: Odkud přicházíme? Kdo jsme? Kam jdeme?
Výstava Denní snění má ve stejném duchu přesah také do exteriéru galerie. Na bastion v zahradách autorka umístila zrcadlový objekt Ratolest odkazující ke křesťanské ikonografii sv. Barbory, jejíž vyobrazení tvoří součást malířské výzdoby refektáře jezuitské koleje.
Denní snění Markéty Váradiové nám poskytuje odlišný prožitek různorodých míst galerie a umožňuje nacházet nová vnější i vnitřní spojení.
Komentovaná prohlídka s umělkyní a kurátorkou: 4. 11. od 15.00 a 9. 12. od 15.30.