Život a dílo Oldřicha Kerharta (1895–1947) má své kořeny v rodných Poděbradech. Poklidný polabský kraj, kde vyrůstal a kterou často maloval, jakoby nacházelo své zrcadlení v autorově osobní povaze, vyznačující se přemýšlivostí a harmoničností. Kerhartovo pojetí krajiny – ať české či jihoevropské – lze vystihnout slovy historika umění Antonína Friedla: „Jest vážná i lyrická, všední i romantická.“

Výstava v GASK připomíná 130. výročí narození Oldřicha Kerharta a padesát let od jeho poslední soubornější přehlídky v tehdejší Středočeské galerii v Praze. Představuje průřez umělcovou tvorbou od raných expresionisticky laděných maleb z let 1917–18 po studiu na Akademii výtvarných umění v Praze u prof. Jana Preislera přes prostorově čirý neoklasicismus 20. a 30. let až po krajiny ze závěrečných 40. let hlásící se k humanistickému odkazu Josefa Čapka. Na výstavě jsou prezentovány vybrané okruhy z autorova díla, především krajinomalba, ale také jeho méně známá portrétní malba – včetně několika portrétů členů autorovy rodiny. Vedle obrazů jsou zde vystaveny ukázky z Kerhartovy tvorby kreslířské i grafické. Výstavu doplňují sochy a plastiky Kerhartových vrstevníků Václava Rabase a Karla Kotrby, taktéž členů Umělecké besedy.

Výstava si klade za cíl připomenout v dnešních souvislostech neprávem opomíjenou postavu českého umění 20. století, jehož tvorba v sobě spojuje tradici a modernismus.