„Tu se ozval druhý průvodce z druhé strany: ‚A já ti daruji tato skla,‘ říká mi, ‚skrze něž se budeš dívat na tento svět.‘ A dal mi na nos brýle, skrze které jsem hned všechno viděl úplně jinak. Měly dokonce tu moc, jak jsem se i mnohokrát přesvědčil, že člověku, který se skrze ně díval, se zdála daleká věc blízká a blízká daleká, malá veliká a veliká malá, ošklivá krásná a krásná ošklivá, černá bílá a bílá černá atd. Pochopil jsem, že mámení nenosí svoje jméno nadarmo, když umí vyrobit takové brýle a dokáže je lidem nasadit na nos. Jak jsem později pochopil, čočky byly vytvořeny ze skla Domněnky a obroučky, do nichž byly zasazeny, byly ze slonoviny jménem Zvyk. Naštěstí mi je však nasadil nakřivo, takže mi nedoléhaly úplně na oči, a když jsem trochu zaklonil hlavu a očima se podíval níže, mohl jsem věci vidět takové, jaké skutečně jsou.“
J. A. Komenský, Labyrint světa a ráj srdce
Ondřej Vicena (*1988), absolvent Ateliéru nových médií I na AVU a frekventant doktorandského studia v Ateliéru produktového designu na UMPRUM v Praze, je umělec, designér a sběratel obrouček s širokým profesním záběrem. Věnuje se volné tvorbě v oblasti multimediálních instalací nebo elektronickým hudebním projektům s využitím osmdesátkových syntezátorů, působí však také jako kurátor a architekt výstav. V této roli se právě v GASK představil v roce 2016, kdy vytvořil působivou architekturu pro šperkařský projekt Elišky Lhotské The Future is now v prostoru Whitebox.
Autor ve své designérské práci inklinuje k historii, především paměti místa, vintage estetice a nostalgii. Jeho aktuální site-specific instalace Pink Brýle navazuje na předchozí kurátorský koncept Brejle a Okuliare, věnovaný tradici československého brýlového návrhářství v mezinárodním kontextu a oceněný na Designbloku 2021 cenou za Mimořádný počin.
Instalace Pink Brýle uvádí nejen nejnovější model brýlařského studia Optiqa, ale díky velkoformátovým záběrům na brýlařské stroje přináší i poetický vhled do řemeslné dílny. Kolekce Pink Brýle se opět vztahuje k historii a je inspirována barokním podobenstvím J. A. Komenského Labyrint světa a ráj srdce. V tomto literárním díle se objevují brýle mámení, které si nechá nasadit vypravěč-poutník svými průvodci. Daný moment popisuje výňatek uvedený jako motto textu.
Vicenův motiv „růžových brýlí“, rezonující odkaz na Komenského, stojí v metaforickém kontrapunktu k historii budovy, v níž sídlí GASK, bývalé jezuitské koleje, nábožensky opozičního sídla rekatolizace. Zároveň však Ondřej Vicena svou autorskou expozicí upozorňuje na novodobé aspekty brýlí mámení, jež dostávají sofistikovanější formu a podobu. Na jedné straně jsme denně prostřednictvím veřejných médií a sociálních sítí vtahováni do matrixu informačních toků a dezinformací. Čelíme nebo podléháme tlaku klamu a manipulace, strachu a nejistoty. Na druhé straně, nasazujíce si virtuální „růžové brýle“, jsme konejšeni zábavním průmyslem nabízejícím úniky do 3D realit a umělých rájů. V těchto souvislostech nabývají Komenského myšlenky znovu na palčivé aktuálnosti.