Výtvarník, grafik a fotograf Robert V. Novák se sice v titulu instalace identifikuje se statusem sběratele, ale jeho projekt není ani zdaleka pouhým představením sbírky. Daleko spíš je gestem a duchampovskou intelektuální provokací, která se specificky dotýká nejen aktuálních otázek vztahu člověka k prostředí, ale i celého spektra tvůrčích aktivit, díky nimž je autor i „sběratel“ v jedné osobě jednou z významných, ale pro širší veřejnost poněkud skrytých osobností domácí výtvarné scény.

Obecně se jeho práce pohybuje na pomezí volného a užitého umění v širokém poli – od fotografie a výtvarných experimentů přes asi nejznámější a nejviditelnější segment jeho činnosti – grafický design – až po aktivity spojující kreativitu s teorií a koncepčním uvažováním – kurátorství, scénografie a pedagogické působení. Za víc než tři desetiletí soustředěné práce v mnohdy zběsilém tempu vytvořil stovky vizuálů, knih, koncepcí výstav a katalogů, divadelních, hudebních i filmových plakátů, z nichž mnohé jsou ověnčeny prestižními cenami. Ve své práci spojuje rozhled, kreativitu a spolehlivost profesionála s punkovým přístupem, neortodoxní pohled na téma a materiál s hlubokým respektem ke klasickým pravidlům, s důrazem na detail i skrytou symboliku. Nezbytnou dávku systematičnosti u něj vyvažuje schopnost přijmout okamžitý impuls, experimentovat i improvizovat. Do jeho práce volně pronikají záliby a zdánlivě nesouvisející inspirace a podněty, včetně jeho sběratelských zájmů.

Sběratelské aktivity jsou vždy autobiografickým aktem; to, co se může navenek jevit pouze jako soubor předmětů, při bližším pohledu jedinečným způsobem zrcadlí osobnost, myšlenkový obzor a často i životní etapy sběratele v plynutí času, k němuž se objekty sbírky vztahují v rovině jakési sekundární osobní paměti. Robert není sběratelem v tradičním slova smyslu – nesbírá systematicky nebo intenzivně, spíš se u něj jaksi mimochodem, někdy jako vedlejší produkt jiné činnosti, scházejí a hromadí předměty téhož druhu do okamžiku, kdy si uvědomí, že už je vlastně majitelem sbírky. Historik umění a teoretik Tomáš Pospiszyl o něm napsal, že „jeho vášeň pro sběratelství má charakter konceptuálních uměleckých projektů“. Tím dokonale vystihl podstatný princip jeho sběratelství – nejde mu o jednotlivosti; hromadící se materiál je především zdrojem. Zajímá ho vlastní vize autorsky uchopeného souboru, kterým zároveň záměrně vytváří prostor pro reflexi – pole, které nasbíraný materiál otevírá pro různé úvahy a interpretace. Pohybuje se mimo obvyklá sběratelská teritoria; zajímají ho často „ne-věci“, které jsou obecně považovány za odpad. Když před téměř dvaceti lety svázal do kroužkové vazby plastová plata z desítek bonboniér, které snědl během práce, a ze specifické sbírky vytvořil další ze souboru „špinavých knih“, posunul plastový odpad do sféry umění. Materiál, který shromažďuje, a způsob, jímž s ním pracuje, zásadně mění jeho povahu.

Instalace ve Whiteboxu představuje jiný odpadový „sběratelský“ artikl – odvlhčovací sáčky – silica gel. Skleněné vitríny s pytlíčky oxidu křemičitého připevněnými entomologickými špendlíky mohou na první pohled vyvolat nostalgické vzpomínky na školní kabinety. Jejich poselství je ale jiné. Iniciují sociální a filosoficko-ekologické úvahy o konzumerismu, nadprodukci a industrii odpadu. Téma „výroby“ a estetizace odpadu i to, jaký dopad má na prostředí a kolik energie nás stojí jeho recyklace a likvidace, navazuje na inspirativní lekci cirkulární ekonomiky, jak ji na počátku nového milénia formulovali ve své knize Cradle to Cradle: Remaking the Way We Make Things (Od kolébky ke kolébce: jak změnit způsob, jakým vyrábíme věci) chemik Michael Braungart a architekt William McDonough. Otázky, které jejich kniha i instalace Roberta V. Nováka kladou, míří na spokojeně konzumující společnost, ale zároveň i na každého z nás.

Komentované prohlídky k výstavě: 10.11. od 15:30, 26.11. od 17:00