Šárka Trčková začínala v ateliéru malby, ale posléze přešla ke grafice, do ateliéru Dalibora Chatrného. Už během studií na pražské Akademii na sebe upozornila rozměrnými barevnými dřevořezy. Jako grafička postupovala od malé malované skici cestou hledání odpovídajícího měřítka v grafice. Zásadní témata zpracovávala v několika verzích, různými technikami. Dokonale ovládala i velké formáty, jednotlivé grafické techniky kombinovala a experimentovala s nimi. Priorita prací na papíře byla daná jejím specificky fyzickým vztahem k němu – pro rané práce si papír vyráběla sama a papír obecně, jako materiál, považovala za senzitivnější než plátno. Věřila mu, říkala, že „líp zachytí a udrží duši“.

Jejím výsostným prostředím byla příroda a nejinspirativnějším stavem lidského bytí pro ni bylo dětství. Obě témata se v její tvorbě často prolínala, zvlášť po narození syna. Její práce, ač realistické, nejsou prvoplánově narativní; jsou často záznamem prostého pozorování každodenních situací zachycených s neobyčejnou citlivostí a zaujetím, vážně, ale zároveň i se smyslem pro hravost a detail. Ticho dětského údivu, dynamika pohybu hry na honěnou, soustředění, setkávání a spiklenectví i strach a obavy. Zdánlivě jednoduché a zároveň monumentální kompozice vypovídají osobitým a nesentimentálním způsobem o úloze tajemství i o schopnosti vidět zázraky v běžném životě.

Šárka Trčková (1965 – 2015) patřila k zakládajícím členům generačního uskupení Svárov, které vzniklo za studií na pražské AVU v druhé polovině 80. let . Od devadesátých let se věnovala pedagogické činnosti a od roku 1995 až do své smrti působila v ateliéru Grafika 2 na AVU jako odborná asistentka Vladimíra Kokolii. Její osobní přístup, profesionalita, vstřícnost a laskavost výrazně ovlivnily dvě generace studentů.