Malíř a kreslíř Tomáš Pilař (*1979) žije a pracuje ve vlídném ústraní rodinného domku se zahradou v Podlažicích u Chrasti, kde se nerušeně věnuje přemýšlení a tvorbě. Tyto dvě činnosti jsou u Pilaře neodmyslitelně spojené: každý jeho obraz lze totiž označit za nesamozřejmé zhmotnění autorových hloubavých průzkumů. O to obdivuhodnější je skutečnost, že se jeho vizuální poetika vyznačuje především až intuitivní nenuceností a dotykovou spontaneitou. A právě tyto vlastnosti nás přivádějí k podstatě autorova díla.

Tvorba Tomáše Pilaře vychází z pečlivého pozorování „skromných“ jevů v jeho okolí, které detailně zaznamenává v postupujícím čase a měnících se světelných podmínkách a barevných odstínech. Vzniká tak syntetizovaný pohled složený z útržků jednotlivých vjemů i samostatných „mikroprostorů“. Výsledkem je obrazová struktura volně připomínající viděnou skutečnost, která však zachycuje smyslově i duševně komplexnější rovinu vnímání: světlo se zde jeví jako hmatatelná (až fyzická) přítomnost, kompoziční rámec pojímá evokace vůní a rezonance zvuků či hudby (například Mahlera či Schuberta), přítomná chvíle se prolíná se vzpomínkou. Tento meditativní i neklidný proces se v obraze zviditelňuje chvějivým závojem vrstev barevné hmoty a náznaky či jen částečnými obrysy konkrétního námětu.

Pilař neskrývá silné vnitřní pouto k ranému romantismu konce 18. století a začátku 19. století: v jeho pojetí obrazu jako vidění světa v nekončícím (a nikdy nedokončeném) procesu  tvoření, rozpouštění a sebeobnovování se ozývají živelná dramata J. M. W. Turnera; podobně jako John Constable se ve své tvorbě soustavně věnuje důvěrně známé domácí půdě, která se pro něj stává jakýmsi „vnitřním společníkem“; a spolu s Casparem Davidem Friedrichem chápe obrazovou představu jako duchovní zjevení.

U Pilaře je obraz průzračným záznamem vlastního zrození, tj. souvislého procesu, který autorovými vlastními slovy připomíná „příliv a odliv“, při němž dochází k „shromažďování, vypouštění, vtěsnávání a zároveň i směřování k pouhosti barvy, jejím kvalitám, k ploše, čisté malbě i bezprostřednosti“. Můžeme v tomto světle tvrdit, že se tak obraz stává novou skutečností sám o sobě, odpovídající pojetí, které německý egyptolog, filosof a evangelický teolog Holger Gutschmidt nazval absolutní malbou: „V absolutní malbě není umění médiem zpodobování, nýbrž umění samo je předmětem.“

Na výstavě v GASK představujeme průřez Pilařovou tvorbou s důrazem na nejnovější i zcela nové práce . Vedle obrazů jsou začleněny ukázky autorových kreseb i jeho vybrané básně. Tematicky je výstava zaměřena především na fenomén domova, krajiny a zvířat coby „partnerských bytostí“ v blízkém okolí člověka. Lyrické nálady se zde střídají s existenciální melancholií a kontemplací nad tím, co pomíjí a co trvá.

Richard Drury