Název výstavy ZKUSMOS – originální jazykový novotvar – charakterizuje princip práce spojující svobodu a nekonečné možnosti experimentu, jímž se řídí ve své tvorbě dvojice výtvarníků, kamarádů z pražské AVU – Vojtěch Hrubant a Vojtěch Trocha.

Vojtěch Hrubant je pohotový a bravurní kreslíř; jeho kresby, které deníkovým způsobem zaznamenávají nápady, myšlenky i podněty z každodenního života, prozrazují smysl pro zkratku, abstrahovaný tvar i pro anekdotický přesah. Vystudoval grafiku, které se profesně věnuje jako technolog grafických dílen AVU, z plochy tisku však rád odbíhá za hranice oboru. Mezi první kroky do prostoru patřily odlitky linorytových matric do sádry. Zájem o vztah pozitivu a negativu v ploše i prostoru potvrzují jednoduché liniové kresby a grafiky, z nichž je jednoznačně cítit přirozený smysl pro plasticitu, a východiska trojrozměrné tvorby soustředěné v nedávné době k reliéfním pracím z betonu. Vedle něj v současné době objevuje možnosti materiálu primárně nesochařského – polystyrenových desek, na které přenáší náměty z kreseb. Odebírá hmotu v ploše a ztenčuje materiál, s nímž navzdory specifické struktuře pracuje podobně jako s grafickou matricí. Mělké bílé reliéfy instalované na podsvícení působí díky precizní práci jako křehké monochromní „vitráže“. Světlo pronikající materiálem oživuje lidské postavy i zvířata, podobně jako vývojka čaruje na černobílém filmu, a dává vyniknout jasné obrysové linii, ale i modelaci vnitřní struktury v plochách a objemu. Subtilní barevné přechody mezi bílou a černou osobitě zprostředkovávají také malby rozpuštěným grafitem, které se pohybují na prostupné hranici mezi přírodním mikro- a makrokosmem.

Vojtěch Trocha vystudoval na AVU sochařství a ve škole působí ve štukatérské dílně. V jeho díle se bytostná hravost a smysl pro detail přirozeně setkávají s hlubokým zájmem o historii a její hmotné stopy v umění a řemesle. Oslovují ho autentické historické artefakty, jejichž příběhy dokáže tlumočit po svém, s respektem i humornou nadsázkou. Nevyhýbá se však ani námětům ze současnosti – je citlivým a soustředěným pozorovatelem a pro své figurální práce si hledá náměty v nejbližším okolí – v rodině a mezi přáteli. Jeho práce se v různých polohách dotýká tématu protikladu vnitřního prostoru sochy a jejího povrchu. Neortodoxní výběr materiálů (vedle pryskyřic používá lepené dřevěné špalíky, špejle, kartony i papírovou hmotu) a práce náročná na čas i preciznost svědčí o tom, jak důležitý je pro autora vlastní proces vzniku díla. Intuitivní modelování tvaru vychází často více z autorových rafinovaných konstrukčních principů než z tradičního pojetí plastiky jako formované hmoty. Tvar buduje postupně jako neuronovou síť, která spojuje jednotlivé body mezi sebou zdánlivě křehkými vazbami do pevné organicky působící struktury, ne nepodobné buněčným tkáním či rostlinným pletivům. Tato struktura může být samostatným tvarem, konstrukcí a „tělem“ autonomního díla, nebo kostrou či negativní reliéfní mapou, která na svém povrchu dílo teprve nese. Vždy je však zároveň nositelem sdělení ukrytého ve struktuře pletiva samého, které otvírá prostor pro úvahy o nezbytnosti zklidnění, soustředění a citlivosti pro křehkost i pevnost nejen v práci s materiálem, ale i ve vztahu k lidem a prostředí, které nás obklopuje.

Ačkoli se práce obou autorů na první pohled liší, vnitřně jsou si blízké přiznanou láskou k řemeslu, úzkou vazbou na figuru, zájmem o historii a experimentální povahou. Důležitým pojítkem je také humor a nadsázka, které prosakují do děl vznikajících z různorodých a v umění často neobvyklých materiálů. Sdílení, společné projekty i výstavy, ale i vlastní hledání, objevování, zkoušení a skládání jsou základem univerza ZKUSMOS, imaginárního tvůrčího prostoru bez hranic, v němž se díla obou Vojtů rodí.