Čas je jako okraj ovadlý
na listu bukovém,
je skvělý šat, jenž zvolna tlí,
jejž odvrh Bůh tím dnem,
kdy, sám vždy hluboký jsa břeh,
znavil se vzlétáním,
před každým rokem v úkryt leh,
až prorost v nitro věcí všech
svých vlasů kořáním.

Rainer Maria Rilke, Kniha hodinek

 

Zdena Šafka (*1953) vystudovala textilní výtvarnictví na VŠUP v Praze. Od 80. let 20. století se postupně věnovala textilnímu a kostýmnímu výtvarnictví, oděvnímu návrhářství, restaurování gobelínů a pedagogické činnosti. Od roku 2005 se plně věnuje volné tvorbě, především malbě a kresbě.

V uplynulých letech se autorčin projev pohybuje v širokém rozpětí lyrické figurace a geometrické abstrakce. Formální rozmanitost vzniklých tematických okruhů zjevně pramení v autorčině vrozeném citu pro tvarovou stylizaci, kompoziční harmonii a barevnou poetiku. Méně zřetelným, zato snad ještě zásadnějším „rodovým“ rysem tvorby Zdeny Šafky je nevyřčený pocit paradoxní „intimní dálky“, který jemně vyzařuje z každého jejího díla. Jde o duševní polohu, pramenící z introvertního pozorování okolního světa a vyúsťující v symbolické výpovědi o spjatostech mezi vnější skutečností a vnitřní sférou duševní i duchovní. Výsledné obrazové náměty citlivě odrážejí autorčiny důvěrné prožitky a její vědomí o zázračné podstatě světa.

Ucelený cyklus nových obrazů, který Zdena Šafka představuje v GASK, čerpá inspiraci z přírody v okolí jejího domu a ateliéru, čímž navazuje na autorčino soustavné zkoumání podob a významů krajiny. Na těchto obrazech však nevidíme krajinu jako panoramatický celek ani jako jeho výseky, nýbrž jako „mikrokosmos“ složený z jednotlivých přírodních prvků, především z listů několika druhů stromů a rostlin. Obrazová stavba těchto výjevů nevychází z perspektivního prostoru, ale z intuitivních prostorových vjemů, nejčastěji podmiňovaných zčásti nebo zcela průhlednými obdélníkovými plány. Technikou akrylového spreje, v níž se listy používají jako šablony, utváří autorka přízračné reflexe stále se měnící hranice přítomnosti a nepřítomnosti, minulého a přítomného času, trvalosti a pomíjivosti. Splynutím dvou zdánlivě protichůdných vizuálních proudů, tj. konkrétního ornamentu a snové surreality, vzniká prostor myšlenkových přesahů, v němž „obyčejné“ přírodniny k nám promlouvají řečí odvěké symboliky – kapradí a pampeliška například symbolizují věčný cyklus zrození, smrti a znovuzrození, proto také symbolizují rodinu a naději pro budoucí generace. V koloristické modelaci obrazových motivů a v jejich rytmických, místy téměř abstrahovaných tvarech lze vycítit i hudební senzibilitu, čemuž ostatně nasvědčují názvy řady děl: Variace na lesní strunu, Sonáta pro klavír, Harmonie, Etuda, Malá denní hudba, Koncert v růžové zahradě, Nokturno.

Obrazy, které Zdena Šafka vystavuje v GASK, lze chápat jako projev niterného úžasu z přírody. Z jejich tlumeně emocionálního sfumata lze však vytušit i autorčinu tichou osobní konfesi.

Komentované prohlídky s kurátorem a umělkyní: ve čtvrtek 31. 3. od 15:00 a v sobotu 7. 5. od 15:00.